Aleš Pícl
„Jako kluk jsem dostal od táty knížku Bílý tesák, od Jacka Londona. V ten moment se zrodil sen jezdit se psím spřežením. Musel jsem si však počkat až do svých 26 let, kdy jsem si pořídil zahradu a mohl koupit vysněného huskyho od Krupičků.
Vůbec jsem netušil, že se zde provozuje mushing. Luboš Seidl mi následně pomohl se zorientovat v začátcích a paradoxně vstoupit do moravského klubu až v Hlučíně, 350 km od mého tehdejšího bydliště.
Pořád si pamatuju scénu z mých prvních závodů na Javorovém vrchu, kde jsem jel na běžkách a předjížděl mě Pavel Kučera s hromadou psů v zápřahu. Volá na mě: Proč se tady tak dřeš a nekoupíš si víc psů. Tenkrát jsem si v duchu říkal, že nejsem takovej blázen jako on.
Ve své době, kdy jsem jezdil velice aktivně, tak jsem měl doma 25 psů.
Celý den se pohybuji v IT virtuální realitě, kdy restartem většinou vyřešíte problém. Když v noci na tréninku zapadnete v závějích s dlouhým spřežením a dojdou vám k tomu baterky v čelovce, jste zpět v realitě.“
Mezi své sportovní úspěchy řadí dvakrát 2. místo v závodu Šediváčkův long na 220 km, a hlavně dokončení závodu La Grande Odyssée ve Francii.
Ledovou jízdu jel sedmkrát, jak v pozici lyžaře (4x), tak i v pozici mushera (3x).
Aleš Pícl, ředitel expedičního závodu Ledová jízda - Memoriál Dr. Václava Vojtěcha
Přes knížky Jacka Londona až na Ledovou jízdu
Jde o spojení přírody, člověka a psů
Můj vzdálený cíl je Yukon Quest
Z Rokyty až do Francouzkých Alp
Kdo je kdo v musherském sportu
A jak s mushingem dál? Uvidíme...
|
|
|
|
