Anita Bebr
Začala jsem jezdit v osmi letech a nikdo nevěřil, že u tohoto sportu zůstanu... takže už jezdím 27 let.
Podobně jako každý v osmi letech jsem o tomto sportu věděla asi to, že se nechám tahat psama a že to bude děsná zábava. Nechtěně mě k tomu přivedla sestra mojí mamky, která si pořídila jednoho, dva, tři, čtyři... asi deset haskounů a nikdy s nimi moc neběhala. Já milovala ty psy a pak mě začalo bavit s nimi pracovat. Vše bylo pokus omyl.
Můj první závod na saních byl na Zadově. Já stála na saních poprvé, každou zatáčku jsem jela po tlamě a do cíle jsem běžela bez psů i saní... Krásné.
Nejtěžším závodem byl Šediváčkův long, který jsem odjela, nakonec jen v turistické kategorii, po těžkém úrazu... jezdit jsem to asi neměla, ale bylo to silnější než já a než vše ostatní. Parádní zážitek, zkušenost, které si moc vážím.
Co se týká předzávodního rituálu, je třeba se pořádně rozcvičit, namazat (venkovně a někdy i trošku vnitřně), obléci si motokrosový nárazník a jedéééééém.
Výhra je pro mě každý, ve zdraví dojetý závod. Trénink, kde psi pracovali, jak měli a vidím na nich radost z pohybu. Natěšenost a nedočkavost, když vidí, jak připravuji postroje, káru, šňůry... pobíhají v kotci a štěkají na mě (dělej už chceme jet). To je pro mě největší odměna, že já i oni to děláme, protože nás běhání opravdu baví.
Příroda, les, psi, ticho...
(2018)
Moje LÁSKA jménem HUSKY vznikla už v osmi letech. V naší vesnici byla vyhlášená chovatelka tohoto plemene paní Andrýsková. Od ní si moje teta vzala první úžasnou fenku jménem Jůlie a tím to vše začalo. Pak bylo pejsků víc a víc, ale jen se chovalo a minimálně jezdilo. Tak jsem se do toho v 9 letech opřela. Vzala kolo, pak tříkolku a začala sama jezdit. Odřená kolena, ruce, lokty, ale nikdy nic vážného. V jedenácti jsem objížděla všechny závody, kde vypisovaly dětské kategorie a od třinácti jsem jezdila už v C1 (4 sibiřský husky).
Moji rodiče nikdy psy rádi neměli a je neuvěřitelné, že to se mnou vůbec vydrželi. Jezdili na tréninky, závody, věnovali mi svůj volný čas a za to jim veliký dík.
Nyní máme deseti člennou smečku… 3 staré bábušku, 6 haskounů a jednu NSP holčičku.
Sportovního ducha v sobě samozřejmě máme, ale nikdy ne na úkor zdraví psích parťáků. Moc rádi jezdíme na závody. Jsou pro nás relax, parta skvělých lidí a pro mě za ty roky i moje druhá rodina
A můj manžel - ten si jednoho dne, stoupnul na káru taženou šesti haskouny, protože já nemohla trénovat a od té doby jezdí… Teď se chce věnovat kategorii SC1,2 a BKJM s jeho ohařicí NISI.
(2020)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
