Hana Sommerová
Jsme tým Harraskan - Jiří Krejčí a Hana Sommerová.
Jiří Krejčí je, stručně řečeno, "nejdéle sloužícím" musherem v ČR. Já jsem Hana Sommerová, manželka a doghandler.
Saňoví psi ovlivnili jeho život a zároveň i můj. Setkali jsme se na výstavě psů (naši malamuti byli sourozenci). Jako pražské děvče s nulovým vztahem ke sportu jsem začala poznávat Krkonoše a na svou první tůru s Jirkou po horách jsem si vzala lehký společenský oděv a pantoflíčky. Jako na potvoru nás zastihla extrémní bouře, to byla tvrdá zkouška mé odolnosti a z mého líčení zbyla jen barevná maska a tuzexové oblečení bylo jako hadr, ale přežila jsem. A každá moje další výprava do Krkonoš byla jako naschvál podobná zkouška. Tak jsem se tam raději přestěhovala.
Měli jsme se psy spoustu snů a v průběhu let se nám skoro všechny splnily. Chtěla jsem vyzkoušet závodění, spolu jsme se chtěli alespoň zúčastnit velkých závodů ME nebo MS, pak jsme chtěli být alespoň jednou v první desítce, pak jsme chtěli být alespoň jednou na stupních vítězů, pak jsme chtěli alespoň jednou vyhrát, pak jsme se chtěli alespoň jednou podívat na Aljašku a snad tam zajet i závody. Plnění snů bylo postupné, dlohodobé, v průběhu let se skoro vše úspěšně podařilo.
Jednou jsem absolvovala závody na Moldavě v roce 1990. Se třemi SH (v té době se jezdilo se 2-3 psy) jsem se umístila na 12. místě ze 24 účastníků (ale saně jsem musela do kopce tlačit a kopců tam bylo hodně), tak jsem se raději spokojila s funkcí pomocníka. Také na MS a ME jsme závodili, i do první desítky jsme se časem dostali, na stupních vítězů jsme pak také byli, dokonce jsme i vyhráli a náš největší sen - Aljaška. Tak také na Aljašku jsme se zajeli podívat a jeli jsme tam tři závody a ve všech jsme byli na stupních vítězů, i na tom nejvyšším.
Ale také jsme měli řadu neúspěchů a malérů, jak to v životě bývá.
Krátké představení našeho týmu
Psi ze spřežení: milí domácí mazlíčci i špičkoví sportovci
|
|
|
|
