Jan Burian
Mě přivedl spíše canicross k běhu než běhání ke canicrossu. Nejdříve jsme se s naší fenkou Dorou věnovali bikejöringu. Vůbec mi tehdy nepřišlo na mysl, že bych mohl uběhnout třeba jen pět kilometrů ... takovou dálku! Tak jsem to ani nezkoušel.
Začali jsme jezdit někdy na jaře v roce 2002 a na podzim jsme se poprvé rozhodli vyzkoušet závody. Sezóna toho roku byla obzvláště blátivá, a na to nebylo moje kolo stavěné. Po první závodní sezóně bylo mé kolo na odpis, a než bych kupoval a ničil další bicykl, rozhodl jsem se přes zimu raději zapracovat na své běžecké kondici.
Již na jaře jsem startoval na závodech v Hustopečích v kategorii canicross. Tento závod byl tehdy jediný off-snow závod po skončení zimní sezóny a šlo spíše o společenskou akci. Možná i proto se mi podařilo doběhnout na druhém místě za tehdejší canicrossovou hvězdou Michalem Chovancem.
To mi dodalo sebevědomí a téhož roku v létě jsme s rodinou vyjeli na dovolenou do Francie v rámci níž jsme se zúčastnili Trophée des Montagnes, etapového závodu v Alpách ... takové „Tour de France v canicrossu“. Pro mne je tenhle závod stále naprostým vrcholem všeho sportovního snažení. Bohužel však téhož roku přišel závod o hlavního sponzora a na několik let zanikl.
Během nějakých dvou tří let dalšího běhání se začaly dostavovat zranění a bolesti kolen. Dnes si myslím, že to bylo nesprávnou technikou běhu a nedostatečným protahováním. Začal jsem proto se psy závodit na koloběžce a dál jsem běhal už jenom bez psa.
Myslel jsem, že už se ke canicrossu nevrátím, ale parta francouzských pořadatelů obnovila zaniklou Trophée des Montagnes, a to byla pro mne výzva.
(2010)
Proč právě Trophée des Montagnes?
Je to příjemná dovolená, když má člověk psy a k tomu má rád hory. Jezdíme tam pravidelně, tak asi i trochu ze setrvačnosti.
Jak moc máš v oblibě hromadné starty?
Hromadné starty jsou skvělé, adrenalin stříká z uší. Lidem i psům. A k tomu ten kravál. To se musí zažít. I když každý den bych to asi mít nemusel. Líbí se mi i starty po dvojicích nebo trojicích, člověk má hned od začátku s kým běžet, a přitom nejsou náročné na místo. Nemám rád individuální starty.
Kolikrát už jsi na Montáně startoval?
Poprvé jsme byli v roce 2003, tehdy se běhalo ve vedlejším údolí. Pak TdM pár let nebyla, nebo byla v omezeném rozsahu, myslím v roce 2007 ji zase obnovili jako týdenní závod. Za tu dobu jsme tam byli snad desetkrát, přesně nevím.
Jakých výsledků jsi dosud dosáhl?
Nejlíp jsem byl dvacátý celkově, ale v té době nestartovalo zdaleka tolik lidí, jako dnes. Jinak jsem vždycky dokončil, zaklepu to. Na TdM se na bednu nepodívám, ale kvůli umístění tam nejezdím.
Jaké to je vyběhnout si na l'Alpette?
Skoro hodinu do těžkýho kopce ... No je to, jak když mlátíš hlavou do zdi a po hodině toho můžeš nechat. Velmi příjemný pocit. Každýmu bych to přál.
Když se řekne Trophée des Montagnes, jaké vzpomínky to v tobě vyvolává?
Vzpomínky? Dovolená. Vedro na kopci a úleva po těžkým závodě. Ale ve mně to pořád vyvolává spíš očekávání.
(srpen 2019)
Mě přivedl spíše canicross k běhu, než běhání ke canicrossu
Češi před Trophée des Montagnes 2019
Češi před Trophée des Montagnes 2014
|
|
|