Jan Kotiš

Honza se mushingu věnuje již od malička. V jeho rodině byl první husky a pak až on. Se svým tátou jezdil na saních už jako batole, a tak od něj postupně vše okoukal. Zkušenosti sbíral i jako handler.

Svoji závodní kariéru nastartoval v roce 2004, kdy se zúčastnil závodu v Sedlici v dětské kategorii. Otěže tohoto sportu v rodině převzal v roce 2016.

Od kdy se věnuješ sportu psích spřežení?

Od narození.

Kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl?

Učím se od svého táty, s tím se o to teď trochu peru. Hodně mě také naučil Václav Krásný.

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

Úspěch je asi to, že mě to pořád baví a na sezonu se vždy maximálně těším. Nejsem jeden z těch, co honí vteřiny. Ale jinak pro mě je největší úspěch, když se se svým týmem dostaneme v pořádku do cíle.

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Je to jedinej sport, kde může být i alkoholik mistr republiky, potažmo Evropy.

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?

Asi do smrti, takže se mě jen tak nezbavíte.

Co se ti na něm líbí či nelíbí?

To je těžký, mám rád pohodu na trati, fair play, fajn partu bláznů a mnoho dalšího. Nelíbí se mi časté rozbroje mezi spřeženářema a individuálama.

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Pocit naplnění a pohodu v srdci, a bere peníze, energii a čas.

Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink?

Minimálně -5 stupňů, tma a zasněžená Šumava.

Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Někdy na začátku asi ano, ale teď se vždy těším na trať a věřím, že se psy zvládneme všechny nástrahy.