Jana Henychová

Česká závodnice se psím spřežením (CV), která jako jediná z Česka absolvovala se svými psy plemene sibiřský husky longové závody: Finnmarksløpet 1000 a 500 km, Femundløpet 600 km, Polardistance 300 km, Bergebyløpet 240 km a Šediváčkův long 220 km. Tyto závody se řadí k těm nejvýznamnějším ve sportu psích spřežení pořádaných na evropském kontinentu.

Vystudovaná inženýrka narozená v Jablonci nad Nisou, žijící v Horním Maxově v Jizerských horách, a přes zimu ve Švédsku.

V roce 2011 založila Centrum volnočasových aktivit pro mládež, v němž se každoročně formou zážitkové pedagogiky věnuje práci s dětmi.

V roce 2020 o ní Česká televize natočila dokumentární film Psí láska. O rok později jí vyšla kniha Běžet život se psy husky.

(únor 2025)

Polární psi mi učarovali už jako malému dítěti, a to jsem o nich zatím jenom četla v knihách od Jacka Londona. Pamatuji si můj úžas nad otevřeným časopisem Pes přítel člověka, kde byly fotografie prvních psů husky, které se k nám do tehdejšího Československa přivezli. Byla jsem tehdy malé dítě, tedy spíš už pubertální, ale ten úžas si pamatuji do dnes.

Našeho prvního severského psa v rodině si pořídil můj dědeček. Domníval se, že bude pěkně dekorativní k babiččině výstavní skalce uprostřed jejich zahrady. Pamatuji si, jak jsme malé klubíčko chlupů vyzvedávali u paní v Jesenici u Prahy. Přivezli jsme si nádherného křížence huskyho a malamuta, který rychle pochopil, že skalka a záhony květin jsou tady pro jeho pobavení. Babička byla nakonec ráda, že se jí daří udržet alespoň částečně dekorativní trávník, protože všechny kytky padly za vlast během Kimíkových výkopových prací.

V té době jsem já s Kimíkem, co by zdatná lyžařka, triatlonistka, orientační běžkyně a horolezkyně, začala jezdit na kole na výlety po našich Jizerkách. Byla to úžasná doba a já byla ve svém živlu.

Postupem času jsem si začala pořizovat psy své. Založila jsem si chovatelskou stanici Harcovský les a odchovala první štěňata. To se psal rok 2000. V té době jsem začala s mými psy i závodit.

Do té doby jsem nevěděla úplně přesně co se životem. Vše mne směřovalo klasickým směrem: vystudovat, začít pracovat, pořídit si milující rodinu. Cítila jsem nějakou nespokojenost s tímto modelem. Díky tomu, že mi do života vstoupili sibiřské husky, tak se mi život nasměroval úplně jinak. Stal se ze mne tak trochu dobrodruh.

Od roku 2005 jsem se stala „velkomajitelkou psů“ na volné noze a ku podivu se mi daří dělat to, co mne baví. A jaký je recept na podnikání v neprobádaném oboru? Vždy musím vše dělat kapku jinak než všichni ostatní. Musím si věřit, že to, co dělám, tak to dělám se 100 % nasazením pro věc a nesmím se nenechat odradit někdy nepřejícím okolím. Naštěstí mám kolem sebe hodně lidí, kteří mi jsou oporou v mé práci.

Je třeba mít velké cíle, protože malé cíle nikam neposouvají! Vystartovat se svými psy na 1000 km představuje už samo o sobě dost velké odhodlání.

Závodnice chová 30 psů a najela s nimi tisíce kilometrů

JanaHUSKIES.CZ

Polární psi mi učarovali

Go!

Nejsem musher, ale jezdec se psy

Psí máma s duší dobrodruha

Zima musherky Jany Henychové

Psi mi doma leží na gauči i v křesle

V cíli jsem brečela jako želva, vzpomíná musherka

Večerní host Radiožurnálu

Na plovárně