Jana Kakáčová
Jak se stát v canicrossu úspěšným? Pojmenujte svého psa podle slavné atletické hvězdy či ultramaratonce a úspěch se jistě záhy dostaví! Atletka Jana Kakáčová z Blanska je účastnicí ME v canicrossu 2016 a nyní běhá hlavně longové dogtrekky a dlouhé dogmaratony. Jaké jsou její postřehy ze závodů a tréninku po boku maďarské ohařky Ginger, německého ohaře Carl Lewise a mladé feny evropského saňového psa Kiliany Jornet?
Nikdy jsem nebyla vyloženě nějaký velký talent na sporty, ale většina sportů, které jsem vyzkoušela, nebyla zase takový propadák... Prostě lepší průměr. Nejvíce mě chytla atletika a od 10 let jsem ji brala jako moji součást. 100 m překážky, 400 m překážky a skok vysoký byly moje hlavní disciplíny. Když mi povyrostl synáček a začal se věnovat hned dvěma sportům na reprezentační úrovni, ustoupily moje ambice do pozadí a já byla ta správná svačinářka a hromosvod závodní trémy a úspěchů i neúspěchů jednoho šikovného, ale tvrdohlavého baseballisty a biketrialisty. Vydrželo mi to skoro 15 let.
Lewis i Ginger mě moc naučili. Třeba nemyslet jen na sebe a svoje bolístky a krizičky, ale vnímat i toho parťáka, co je s vámi celou trasu na jedné lodi.
Ginger to dlouhé běhání opravdu bavilo, byla vždy přede mnou a lehce mi pomáhala, hodně vydržela v teple, neměla skoro žádné potřeby. Na stupních vítězů byla vždy jako modelka a myslím, že si je náležitě užívala.
To Lewísek je krásně splachovací, dokáže táhnout jako kůň, ale také cupkat vedle mě, nemá rád horko, špatně ho snáší, nemá rád bláto, zato snese liják i trakaře. Také umí jít vedle mě z kopce a netáhne mě jako blázen. Je to prostě parťák do nepohody a já vím, že i on si svoji přítomnost na druhém konci vodítka se mnou užívá a vždycky se těší na další start. Je zajímavé, že vždy, když běžím nějaký závod bez psa, myslím na to, jaké by to bylo jít s ním, ale když běžím s Lewisem, nenapadá mě, jaké by to bylo bez něj.
Po náhlém odchodu Ginger za duhový most nastalo dilema, zda si ještě pořídit toho správného běžeckého speciála ESP, či už je pozdě. No, a tak se mi před rokem doma motalo další štěndo, tentokrát už běžecká stíhačka. Jméno dostala pěkně k „bráškovi“. Když on je Carl Lewis, tak ona Kiliana Jornet.
Ještě nevím, jak jí vysvětlím, že běhat sprinty už asi vážně nezvládnu. Chci ale zažít ten typ zápřahu, kdy pes dělá s nadšením to, pro co byl vyšlechtěn. Stejně tak, jak by Ginger a Lewise bavila lovečina, jen neměli možnost ji se mnou vyzkoušet. Moc se těším, až to spolu rozbalíme! Jen k tréninku budu asi přistupovat zatím jinak. Pořídila jsem si i koloběžku, a dokonce jeden závod s Lewisem tréninkově odjela.
Kilianka to má v hlavě jinak. Běh je její život, její naprostá přirozenost. V postroji ji nemusím nic učit, ona to prostě ví. Stačí znát stranové povely a umět zastavit. Kdybych s ní chtěla jezdit kolobku či kolo, musela bych ji také trénovat na větší rychlosti, ale tohle nemám v plánu. Chci těžit z její přirozené touhy běžet.
A jak to máme jinak ve společném životě? S příchodem Kilianky došlo ke zboření snad všech výchovných tabu: psi spí v posteli, na závody jezdíme autem, kde v kufru jsou dva psi ve třech čistě povlečených peřinách, rozvrh dne se plánuje podle venčení či tréninku psů, dovolená jsou závody.
Krmíme Fitmin granulemi, vařeným masem, vývary na zavodnění, zeleninou, doplňky výživy. Oblékáme postroje Zero DC, Manmat, NonStop.
(březen 2022)
Kdysi na podzim roku 2013 jsem se odhodlala na malilinké závody v canicrossu, které pořádaly holky Veronika Navrátilová a Jana Tomášková v Brně v rámci tréninků, které tam vedly. Tam jsem se potkala s Monikou Strašákovou, Marcelem Dučákem, Katkou Vigodovou. Pak už to nabralo nesmírnou rychlost a já tomu všemu propadla.
Velice brzo jsem pochopila, že je sice super mít nadupaného tahouna, ale je také potřeba makat na sobě. Takže jsem se do toho pustila. Návrat zpět na atletický ovál, návrat na závody na atletickém oválu! Tak trochu z recese pokusy o triatlonovou kariéru. Nabíhání objemů a závody (do této doby pro mě naprosto nepochopitelné a nepředstavitelné) na maratonských a ultramaratonských tratích.
To spojení se psím kamarádem mne dostalo, dokonce tak, že je mi líto promarněných let, kdy jsem již mohla běhat se svojí předešlou fenkou labradora. Nechci, aby to přešlo v nějaký mus. Chci, abychom ze společného běhání měli společnou radost a třeba i společně vyhrávali.
Líbí se mi to, co již publikovali všichni přede mnou... souznění s přírodou a psím kamarádem a to, že všichni ostatní musejí smýšlet podobně, jinak by to nedělali.
(2019)
Lysá hora sedmkrát nahoru a dolů
Jana Kakáčová zaběhla náročnou Beskydskou sedmičku
ME IFSS 2022 aneb není malých cílů
Evropský titul přinesl radost i dojetí
Kdo je kdo v musherském sportu
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek
Canicross je souhra běžce a psa
ME IFSS dryland 2022, Leipa (Německo) - DCWM50: 1. místo
|
|
|
|
