Jindřich Zelenka
Pro Jindřicha Zelenku z Brandýsa nad Labem začala láska k musherskému sportu už před 25 lety. Tehdy ještě chodil sám s baťohem na vandry a uvědomil si, že by potřeboval někoho k sobě. S lidmi se moc nepohodl, a tak si pořídil psa.
„Jenže znáte to - jeden je málo, tak jsem mu pořídil kamaráda, pak dalšího, potom kamarádku, až mi to narostlo do těchto rozměrů.“
Nyní se na Jindřichově zahradě v Polabí prohání celkem 15 psů, které aktivně zapojuje do musherského sportu. Přiznává ale, že tento koníček je velmi časově náročný.
„Zvládnout se to dá, je to bohužel tak trochu na úkor rodiny. Například já se po páté vracím z práce a jdeme se psy trénovat. Z tréninku se vracím kolem půlnoci, jdu spát a ráno zase do práce. Ale když jste se zvířaty v přírodě, stojí vám to za to.“
(2010)
Do Janoviček začaly přijíždět autobusy s diváky, a tak komentátor Jirka Plšek mohl začít posílat jednotlivé závodníky na trať. Na start se postavil Jindra Zelenka se svou bytelnou, téměř nerozbitnou károu.
Jeho spřežení tvořené z nadupaných alaskánů importovaných ze severu, vypálilo plnou rychlostí a nikoho ani nenapadlo, že by tato kára nepřežila nástrahy Javořích hor. Leč jedna dobře "říznutá" zatáčka a za ní silný strom zavinily, že Jindra ulomil jedno zadní kolo.
Kdo si myslí, že to musher vzdal a nechal se odvézt do cíle, tak ten nezná odvahu drsných musherů. Jindra bez brzd a jak on sám řekl, "ani nevím jak", se po hodině a pár minutách objevil v cílové zatáčce za potlesku fantastických diváků.
(2008)
Ideální podmínky pro mushery a jejich psy v Janovičkách
ME FISTC 2006, Krahule (Slovensko) - MC2: 2. místo
|
|
|
|
