Jiří Kouřil
Krajina jako stvořená pro trénování. To před časem řekl o vesnici Tuněchody nedaleko Boru u Tachova Jiří Kouřil, který uprostřed vsi žije. Sochař na volné noze, jehož velkou láskou a koníčkem jsou severští psi a závody psích spřežení. Aktuálně má devět psů. V okolí Tuněchod trénuje a patří k české musherské špičce.
Jak se na sezonu připravujete?
Začínáme trénovat na konci léta. Koncem srpna a začátkem září jsme začali krátkými posilovacími tratěmi. Jakmile psi začínají být ve fyzické kondici, intenzita tréninků se zvyšuje a před zimou už psi trénují až tři hodiny denně.
Kolik toho psi – a vy s nimi – naběhají během přípravy a v sezoně?
Spočítat by se to dalo, kdybych si to zapisoval. Odhadem počítám, že za sezonu, tedy od září do března, naběhají tak čtyři tisíce kilometrů. Na jaře je také ještě udržuji v kondičce. Až když se oteplí nad patnáct stupňů, s tréninkem přestávám. To pak chodíme pouze na procházky, vyběhat se na louku nebo si do rybníka zaplavat.
Psi vyžadují péči 365 dní v roce. Dovolená tedy pro vás asi neexistuje, že?
Dovolená je společně se psy. Já si dovolenou soustřeďuji na zimní období a přes léto se věnuji svojí práci, kamenosochařině. V letním období si rodina dělá dovolené beze mě a v zimě máme společné dovolené. Samozřejmě i s našimi psy.
Jak taková dovolená se smečkou vypadá?
Jezdíme na hory, třeba do Krušných hor, na Šumavu. Tam lyžujeme a projedeme se i se psy. Ale jezdili jsme na dovolenou se psy i přes léto. Třeba na rafty do Slovinska a se psy jsme tam chodili na procházky.
Jak dlouho se mushingu věnujete?
Přes dvacet let. Vždycky jsem to bral jako koníčka, nebylo cílem věnovat se tomu závodně. I Ledovou jízdu neberu cíleně jako závod, spíše jako takový vandr se psy. Prostě setkání s příjemnými fajn lidmi. A případný úspěch je jen bonus.
Kolikátou už máte smečku?
Začínal jsme s aljašskými malamuty, teď mám aljašské husky. Ty už mám druhou generaci. Aljašští husky jsou na středoevropské podmínky lepší. Lépe se aklimatizují a jsou lepší i na běh.
Jak dlouhé je aktivní období psa, kdy běhá se smečkou a účastní se závodů? Zkrátka, než jde do psího důchodu?
Je to individuální. Někteří končí v osmi devíti letech, někteří běhají i ve třinácti čtrnácti. Je to jako u sportovců. Někteří nemají zdravotní problémy, mají vitalitu a mohou běhat i v pozdějším věku. Nejstaršímu mému psu je osm let. Jiný pes má problémy s klouby – běhá s námi tréninkově nebo na volno vedle nás a já mu snižuji zátěž.
Jak se psi mezi sebou snášejí? Vznikají třeba nějaké spory?
Ve smečce samozřejmě hierarchie funguje, vznikají někdy i potyčky. Ale pořád musím být vůdcem smečky já a psi mě musí respektovat. Různé potyčky vznikají třeba v období háravosti fen, ale je to hodně zřídka.
Kolik toho vaši psi sežerou?
Zhruba pět kilo masa denně. Dávám jim maso s rýží, těstovinami, do toho ovoce, zeleninu. Přidávám jim ještě vitaminy, kloubní výživu.
Zima je na konci, čeká vás ještě nějaký závod?
U nás už ne, nechystám se ani do zahraničí. Ale mám takový sen, zajet si některý delší závod ve Skandinávii. Ale záleží to i na finanční stránce. Náklady na účast na takovém závodu se pohybují okolo osmdesáti tisíc korun.
(2019)
V nejtěžším závodě sezony vybojoval druhé místo
Šediváčkův long dokončil nadprůměrný počet musherů
|
|
|
|
