Jiří Strnad
Když jsem se zeptal kamaráda a zkušeného závodníka Jirky Strnada, proč jezdí (a dobře závodí!) na koloběžce se dvěma psy, rozesmál se a vykřikl: „Protože je to božíííííí!“ A hned dodal: „Tak ty chceš, abych zavzpomínal na bahno skřípající mezi zuby, na zabahněnou koloběžku, na hadry od bahna, kšíry od bahna, psy od bahna ...
Začínal jsem s canicrossem s fenkou sibiřského huskyho Hasi a téměř pravidelně jsem se umisťoval na posledním místě. Hasi to nebavilo, proto jsme zkusili dogtrekking a přesně to bylo to pravé. Hasi dokázala posledních 5 km ze stovky kilometrů táhnout lépe než pětikilometrový canicross.
Koloběžce se dvěma psy se věnuji proto, že v zimě jezdím skijöring se dvěma psy a na podzim trénuji vždy dvojku psů najednou. Skijöring se dvěma psy preferuji před saněmi (ač mám čtyři evropské saňové psy), s dvěma dalšími závodí můj syn Jirka.
Při ježdění na koloběžce je nejdůležitější mít dobrý stroj a kvalitní brzdy. Při závodění musíš mít dobrou fyzičku a psům hlavně do kopce co nejvíce pomoci. Když se ti chce v půli kopce blinkat a plakat, tak dobrej výsledek neuděláš.“
„Co se týče pádů, je jasné, že to občas přijde, někdy to pěkně bolí, ale to už k tomu patří,“ přisvědčuje Jiří Strnad. „Když to někdo nechápe. Jako třeba doktor, po kterém jsem chtěl udělat sádru na ruce tak, abych mohl držet řídítka. Je to prostě adrenalin ...“
„Úspěšný pes by měl být trochu „magor“, který běží, protože chce běžet on, a ne proto, že to po něm chceš ty,“ tvrdí Jiří se zasněným úsměvem. „Musí mít v sobě touhu jít za soupeřem před sebou, předběhnout ho a bez povšimnutí běžet dál až do té doby, dokud mu neřekneš: stůj! Dobrý pes by také měl dokázat vyhodnotit a vyřešit nějaký problém, který může při tréninku či při závodu nastat, např. vyhnout se soupeři, který upadne těsně před tebou atd. Psi by měli být absolutně ovladatelní a poslouchat povely. V žádném případě se nesmí zajímat o zvěř a ostatní rušivé elementy. Aby je třeba nenapadlo skočit za zajícem v plné rychlosti do lesa.
A když už tě třeba vysypou z koloběžky, tak by měli být natolik slušní, že hned zastaví a počkají, až se zvedneš ze země a až se zase – obrazně řečeno – vyhoupneš do sedla.“
(Jaroslav Monte Kvasnica, 2010)
Adrenalin (zkušenosti Jiřího Strnada)
Canicross TJ Sokol Maxičky: Jiří Strnad
|
|
|
|
