Julie Ledvinková
S rodinným spřežením a dětmi dorazili do Jedlové manželé Ledvinkovi. Doma jsou v Králově Dvoře u Berouna, mushingu propadli oba. „Střídáme se, minulý rok padla volba na manžela, takže Šediváčkův long jel on, letos zase já. Věnuji se tomu asi už od sedmnácti let. Přivedla nás k tomu láska k pohybu, přírodě, ke psům, zřejmě i Aljaška, romány o Aljašce. První musher, kterého jsem potkala, bydlel kousíček od naší chaty v České Kanadě. Bohumír Kremlička mě učil práci se saňovými psy a vlastně mě vychoval,“ vzpomíná Julie Ledvinková.
Dnes mají s manželem vlastní smečku, která čítá osm psů. Na trať Šediváčkova longu vyjela s pěti z nich. „Je to na mě dost velká akce, mám raději menší, ale moc se těším na delší tratě, protože čím delší dobu je člověk na saních, tím je šťastnější. A krajina Orlických hor se mi líbí moc, jezdila jsem sem už jako dítě, kolikrát jsem tu byla s dětmi i na lyžařských kurzech. Máme to tady moc rádi,“ popisuje.
O plánech do daleké budoucnosti má jasno. „Nechceme se celý život věnovat jen velké smečce. Asi vždycky u nás nějaký pes bude, ale na důchod, pokud nám tělo poslouží, bychom si rádi pořídili smečky dvě, abychom se s manželem nemuseli střídat,“ dodává Ledvinková.
(leden 2023)
Přezdívka (jak ti říkají)?
Juliána (začal s tím Monte v roce 2003 a už mi to asi zůstane).
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Já jsem byla zapřaháním a překonáváním vzdáleností se psy postižená už jako dítě, ale prakticky mě do mushingu zasvětili Míra Kremlička, Irena a Sarah Polanské. Jezdila jsem totiž na chatu, kterou máme 4 km od Veclova.
Největší sportovní zážitek?
Dlouhé tréninky v České Kanadě s osmičkou, to ve mně zůstane navždycky.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Psům jsem propadla už jako malé dítě a asi mě to nikdy nepustí. A mushing je přímo spojený s pohybem v přírodě, a navíc s týmovou prací psů, kterou jinde nezažijete.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Jsem konzervativní člověk - mushing je pro mě dědictví civilizací severu, a když se to žene moc na výkon a vyskytují se bezohlední ambiciózní sportovci, je mi z toho trochu smutno.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Trávím hodně času se psy, kromě fyzické a psychické kontroly je mi s nimi prostě dobře a když jsme to odjeli spolu, tak se mi od nich hned nechce. ... no a pak se těším na pivo a na kamarády.
S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?
Je mi dobře s Hrobnicí, Habasem, Nešněrovými, Maruškou Ševelovou, Pacltovými, Lukášem Herčíkem... je jich spousta.
Tvé další koníčky?
Muzika - hraju na housle irskou/bretonskou muziku a zpívám.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Jéje, těch by bylo (Míra by mohl vyprávět, co jsme se Sárou vyváděly v telecím období). Nikdo u toho naštěstí nebyl zraněn.
Pár slov na závěr?
Chtěla bych poděkovat Mírovi Kremličkovi do nebe a jeho rodině za to, jak se mě před 15 lety naprosto spontánně ujali, zasvětili mě do metodiky tréninků, půjčovali mi psy i vybavení (a koně Gorala též). Díky nim jsem poznala úžasné pracovní haskouny, vyfasovala Beenu a jejího synovce Whita - a dokud bude White žít, bydlí s námi doma kus Mirka.
(červen 2019)
Šediváčkův long už frčí Orlickými horami
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
