Karel Bublák
Dobrodružný příběh jako by z pera Jacka Londona se mi začal naplňovat začátkem ledna. V tu dobu jsem již seděl v autě Lada Niva, za sebou 1,5tunový vlek plný tažných psů a potřebného nákladu. Mým cílem bylo město Bijsk na řece Biji, odkud jsem plánoval start, a na soutoku řek Bija a Katuň, už po řece Ob, vydat se na 10měsíční polární výpravu se psím spřežením západní Sibiří. Korytem řeky Ob z podhůří Altaje jsem se dostal až do srdce poloostrova Jamal na 70° s. š.
Čekala mě cesta plná lopoty, vykoupená krásou přírody, přátelstvím psů a uspokojení dávných tužeb. Obrovská řeka mi přichystala mnohá překvapení, fascinovala mě svojí šířkou, při 40 °C pod nulou se pode mnou bořil led zeslabený teplými přítoky, písek navátý větrem na led řeky mi znesnadňoval cestu, sněhové duny převracely půltunové saně a zlomenou ruku jsem léčil za pochodu.
Po třech tisících kilometrech na středním Obu v Karymkary mně uplavaly ledy. Postavil jsem si pro sebe a svých čtrnáct psů plachetnici trimaran a pokračoval ještě tisíc kilometrů dál na sever po sedmé největší řece světa a za nejvyššího stavu vody do Jar Salé. Když už jsem nemohl dál po vodě, sehnal jsem vrtulník a další stovky kilometrů přeletěl. Neodradilo mě ani letní počasí. Postavil jsem nové saně a jel tundrou po mechu. Konečným cílem byla jezera na 70° s. š., kam jsem koncem července dorazil.
Ani zpáteční cestu jsem si neulehčil a s částečně ochrnutou nohou jsem pokračoval na lodích Obské floty zpátky na jih ke svému autu. Nečekal mě už nikdo, a v domnění mé smrti začali rozebírat auto. I to jsem vyřešil a za pár dnů nato jsem se již objímal se svou rodinou.
ADIN - se psím spřežením na Jamal
ME FISTC MD/LT 1994, Oberhof (Německo) - O: 2. místo
|
|
|
|
