Kateřina Zapletalová
Kdy jsi začala s canicrossem?
Svůj první canicross jsem běžela v roce 2011.
Tvé canicrossové začátky?
Ke canicrossu mě přivedla Iva, moje bývalá švagrová, která mi půjčila borderku Chittu. Těch pár závodů mě nadchlo, a hlavně jsem měla chuť si to vyzkoušet s velkým skutečně závodním psem, a tak mi osud přivál Majdu...
Předchozí sportovní kariéra?
Totální všehochuť - veškeré outdoorové disciplíny při TJ Ekonom Outdoor, sem tam nějaký survivalový závod, orientační běh, rogaining. Vyrostla jsem v Litvínově - městě sportu, v dětství to byly pravidelné tréninky krasobruslení, tenis, lyžování, karate, plavání. Nikdy jsem nedělala gymnastiku, na hrazdu se bez pomoci nedostanu.
Proč se věnuješ právě canicrossu?
Kombinace pes & běh & příroda je pro mě vším. Je to způsob, jak se odreaguji, vyčistím hlavu, dobíjí mě to životní energií.
Co pro tebe canicross znamená?
Máme se psem společného koníčka a tím je běh. A tak je canicross pro nás s Majdou tou ideální volbou. Jeden závod, jedna trať, jeden cíl.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
V canicrossu je můj parťák pes. Tohle je báječná a někdy šílená věc. Z obyčejného běhu se rázem stává prvotřídní adrenalinová záležitost, dynamický běh, napětí a nejistota. Myslím ale, že právě tohle si užívám.
Canicross je velice náročný na celý pohybový aparát, tedy zničit si u toho nohy, kosti, svaly není problém. Takže si nemyslím, že bych dělala nějaký tělu prospěšný sport.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Ve formě tréninku mi canicross dává výborné fyzické vybití. Já si ráda zamakám. Jsem pak celkově v pohodě. Chodit se psem jen na procházky by mě asi už moc nebavilo.
Canicross jako takový mi nebere nic (jen možná časem ty zdravé nohy). Časově a finančně náročná je péče o psa, psovi se musím věnovat ve zdraví i nemoci, slunci i dešti. Ale s tím jsem počítala. Majda není můj první pes.
Pár slov na závěr?
Vnímám teď intenzivnější kampaň pro podporu tohoto sportu. To je vlastně super věc, víc sportovců, víc sponzorů, lepší vyhlídky pro tento sport.
Co jsem ale v mnoha článcích a diskuzích nepostřehla, je faktor PES a to je, podle mě, o koho tu jde. Můj osobní názor je, že sport se psem má to specifikum, že psa nemůžete postavit na léto do sklepa jako běžky, či si dát rok pauzu, když už vás to prostě nebaví. Už jen výdaje na jednoho sportovního psa nejsou malé (žrádlo, veškeré vybavení), sportovní pes může lehce přijít k úrazu, jehož léčba vás bude stát skutečně hodně peněz. Pes vás může zklamat, nemusí být nejlepší. Pes zestárne a bude potřebovat péči. Myslím si, že tyhle samozřejmosti by měli být nedílnou součástí propagace canicrossu/mushingu.
(2013)
Kačka Zapletalová, dlouholetá sokolka
Sokol Maxičky: Kateřina Zapletalová
Než se stanete "profíkem", čeká vás šichta
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
