Martin Kobr
Žije celý život v Krkonoších, v Peci pod Sněžkou, kde jeho otec Ivan Kobr jako průkopník jízd se psím spřežením začínal s českými horskými psy. Později přešli na rychlejší alaskan huskies, se kterými závodili.
Martin od útlého věku vyrůstal doslova mezi psy. Zasvěcen otcem do krásy jízdy se psím spřežením, nebo jen tak s jedním psem na běžkách, u ježdění se psy již zůstal.
Po závodní kariéře se začal z nedostatku času na závody orientovat na mushing školu, později začal i se zprostředkováním zážitků jízd se psím spřežením. Jelikož měl rád sporty v přírodě a v létě se se psy jezdit nedá, byl fascinován paraglidingem. Byl svědkem i prvního sletu Sněžky Miroslavem Šmídem, Pavlem Kobrem a dalšími průkopníky paraglidingu.
Tyto dva sporty ho pohltily a tento způsob života se mu zalíbil natolik, že si v roce 1998 koupil první padák. Později se vyškolil na tandemového pilota potažmo na instruktora a začal pracovat v paraglidingové škole. Ve volných chvílích se věnuje tréninku akrobacie a začíná navštěvovat i akrobatické soutěže po Evropě.
Shrnuto, v oboru psího spřežení a paraglidingu jsou Krkonoše naprosto ideální.
Martin Kobr má aktuálně kolem dvaceti psů. Mezi nimi jména jako Vista, Sal nebo Mita po Mitu Monteirovi, kapverdské legendě kitingu. Martin totiž miluje surfkiting na Kapverdách natolik, že po tamních ostrovech pojmenoval celý vrh. Vůdcem celé smečky a Martinovým oblíbencem je však Hardy.
Projížďky se psím spřežením provozuje se svojí přítelkyní Bárou a společníkem Alešem, kterému postupně předává starost o psy. Sám se teď věnuje převážně hostům v horské chatě Racek, kterou převzal po svém otci.
(únor 2024)
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
V pěti letech, když mě naši poslali s naším prvním českým horským psem Ganem od Hanzlíka na vedlejší chalupu nad námi cca 1 km pro nějaký kapičky do nosu. S mushingem jsem začal myslím cestou dolů cca 1 km, kterou jsem jel celou po břichu, ale psa jsem nepustil, jak mi táta kladl důrazně na srdce („hlavně ho někde nepusť“).
Kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl?
Táta, vyrůstal jsem v tom od mala, myslel jsem si, že je to normální. Když jsem zjistil, že to tak není a co je s tím práce, usoudil jsem, že jedna z motivací by mohla být tuto jedinečnou aktivitu atraktivně z obchodovat a začal jsem to nabízet zážitkovým agenturám.
Největší sportovní úspěchy?
Pět dojetých Ledovek bez transplantace jater.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
2*3 místo na Ledovce.
Tvé cíle do budoucna?
Vyhrát jednou Ledovku (stačí mi jen, aby Vondrákovi, Běloušovi, Koldovi a Řehoutovi do toho něco vlezlo).
(2018)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
