Martin Řehout
Martinu Řehoutovi učarovaly závody psích spřežení neboli mushing. Letos dokonce tento dvacetiletý mladík se svými psy obsadil třetí místo v prestižním francouzském závodě La Grande Odyssée.
K mushingu se dostal díky svému otci, kterému od mala pomáhal s přípravou psů nebo při závodech. „Samostatně závodit jsem začal před čtyřmi lety. Původně jsem jezdil ještě se psy svého otce, potom jsme koupili nový tým alaskánů, což je speciálně vyšlechtěné plemeno saňových psů,“ říká Řehout. Jeho otce už v současné době závodění moc neláká, raději jezdí rekreačně na různé expedice. Martin tak zůstal jediný, kdo se závodnímu mushingu v rodině Řehoutů i nadále věnuje.
Podle Řehouta je závodění v psích spřežení velmi časově náročná zábava. Většinou když přijde ze školy, odhodí svou tašku a běží za psy, se kterými trénuje pětkrát do týdne. „Není to ale jen o trénincích. I když netrénujete, vaši psi vyžadují každodenní péči,“ popisuje. Časovou náročnost mushingu pak dále umocňuje fakt, že se Řehout snaží se svými psy běhat co nejvíce na sněhu. V místě jeho bydliště sníh moc často nebývá. Musí za ním cestovat desítky kilometrů do Novohradských hor.
Hlavním cílem letošní sezóny byla pro Řehouta účast na francouzském závodě La Grande Odyssée, který musheři označují za musherskou Tour de France. „Loni jsme jeli kratší verzi tohoto závodu, kde jsou etapy dlouhé od třiceti do padesáti kilometrů,“ líčí Řehout. Loňskou účast bral hlavně jako přípravu na letošní plnou verzi závodu, při které musel absolvovat etapy dlouhé až osmdesát kilometrů.
„Přípravě jsme obětovali většinu sezóny, přece jenom asi není možné jen tak přijít na start a hned bez přípravy uběhnout osmdesátikilometrovou etapu,“ usmívá se Řehout. Jeho hlavním cílem bylo závod dokončit, nakonec však obsadil třetí místo. Své umístění ale nepřeceňuje. „Je sice hezké, že jsem dojel třetí, ale letos nebyla na závodě taková konkurence jako v předchozích letech,“ podotýká Řehout s tím, že závod v posledních letech začíná ztrácet na prestiži. Důvodem je zejména nepříznivé počasí, které nutí organizátory rušit některé z etap.
I když většinu sezóny podřídil La Grande Odyssée, zúčastnil se i dalších závodů. Jedním z nich byla Ledová jízda v Krkonoších, pravděpodobně nejnáročnější závod na území České republiky. „Ledová jízda je spíše taková 150 kilometrů dlouhá expedice po hřebenech Krkonoš. Navíc je specifická tím, že za psím spřežením jede ještě další člověk na běžkách,“ popisuje Řehout. I v tomto závodě se mu dařilo a obsadil čtvrté místo.
Jelikož v České republice byl nedostatek sněhu, rozhodl se tento rodák z Besednice na Českokrumlovsku ke konci sezóny zúčastnit midového mistrovství Evropy v Itálii. „Když jsem se tohoto mistrovství účastnil naposledy, skončil jsem předposlední, takže ani letos jsem nečekal nějaký velký výsledek,“ říká. O to více byl překvapený, když i tam nakonec obsadil třetí příčku.
Řehout se závodů nejen aktivně účastní, některé dokonce spolu se svým otcem pořádá. Jedním z nich je kárový závod v rakouském Reingers. „Na jeho organizaci spolupracujeme s tamním sportovním klubem psích spřežení. Část trati tohoto podniku vede Rakouskem, kde je i start a hlavní zázemí,“ upřesňuje a dodává, že většina z dvaceti kilometrů dlouhé trati vede Českou republikou.
V minulosti organizovali také závod Českou Kanadou. Ten se však už pět let kvůli nepříznivému počasí neuskutečnil. „Jednou bylo málo sněhu, jindy ho bylo sice dost, ale kvůli námraze na stromech byl zakázaný vstup do lesů,“ vysvětluje mladý musher. Podle jeho slov navíc není vůbec jisté, jestli závod v budoucnu obnoví.
(2018)
Ke psím spřežením se dostal už v dětství díky svému otci. „Táta byl už od mala fanouškem knih Jacka Londona, jež se odehrávají na Aljašce. Do těchto končin psí spřežení jednoznačně patří. Vzpomínám si, jak jsem se s ním byl v sedmi letech podívat na psí spřežení u známého v Benešově nad Černou,“ vypráví Řehout své úplně první zkušenosti.
„Několik let po té návštěvě se začal táta mushingu naplno věnovat, pořídil si smečku a začal závodit. Já jsem s ním zprvu jezdil jako pomocník. Tehdy jsem tomu sportu opravdu začal propadat,“ říká Řehout. Jeho otce už dnes závody příliš nebaví, a tak po něm přebírá štafetu. „Někdy ale jedeme závodit i spolu,“ doplňuje.
Za svůj největší dosavadní úspěch považuje Řehout dvojnásobné dokončení Ledové jízdy v Krkonoších. „Dále je to především tříetapový závod International Nockberge Longtrail, který se jede v Alpách v rakouském Innerkremsu, kde jsme loni v nejobsazenější kategorii skončili druzí,“ říká.
Jeho letošní podzimní sezonu, kdy se místo na saních jezdí na speciálních kárách, ovlivnilo rozhodnutí odkoupit dvanáct psů mushera Radka Havrdy, jenž musel se závoděním skončit. „Ti psi jsou mnohem výkonnější než běžní sibiřští husky čili i závodění je úplně o něčem jiném. Zatím se sžíváme,“ vysvětluje.
Jeho snem je se postavit na start závodu aljašského Yukon Quest, jenž měří tisíc mil.
(2016)
Kluk z Besednice se na Mont Blanku neztratil
La Grande Odyssée Savoie Mont Blanc
Se psím spřežením chce projet Aljašku
ME IFSS on snow 2018, Millegrobbe (Itálie) - MU: 3. místo
|
|
|
|
