Michaela Wiljes

.ju.jpg

Dobrý den, na úvod bych Vás poprosil, abyste se našim čtenářům vlastními slovy krátce představila.

Jmenuji se Michaela Wiljes, rozená Fidrmucová a narozená v Praze. Známá tady ve Willow jako Misha Wiljes.

Před nedávnem jste se jako jediná Češka zúčastnila slavného závodu Iditarod, kde jste skončila na 54. místě. Jaký byl průběh závodu a jaké pocity ze závodu máte?

Závod startovalo 72 jezdců a 54. místo bylo moc hezké po namáhavé přípravě. Chodím do práce na 6 hodin 6 dní v týdnu a žádného pomocníka na ježdění nemám. Občas mi pomůže jet se psy můj manžel, ale to není moc často.

Jak náročné pro Vás a psy ve spřežení bylo absolvování závodu? Kolik dní jste tisícimílový závod jela?

Myslím, že jsme měli dobře natrénováno. Jen po našem 24hodinovém povinném odpočinku v Galena bylo pro psy těžké se dostat znovu do rytmu. Závod jsme dojeli za 11 dní, 9 hodin, 37 minut a 20 sekund.

Jak vypadala a jak dlouho trvala Vaše příprava na závod?

Trénink začíná koncem srpna, začátkem září. Začínáme běhat 2-3 míle. Začátkem prosince už jezdíme 50 mil. A pak začínají delší tréninky na 50 mil, následuje 5 hodin odpočinek, pak dalších 50 mil...

Jak dlouho se tomuto sportu věnujete a co Vás k němu přivedlo?

Kamarádka mi o ježdění se psy tady na Aljašce vyprávěla a říkala, že bych to prý měla zkusit. Tak jsem se stala pomocníkem u psů a od té doby jsem na saních každou zimu. Jezdím se psy už 16 let, ale závodit jsem začala až mnohem později.

V roce 2003 jste Prahu vyměnila za Aljašku. Co vás vedlo k rozhodnutí odstěhovat se právě tam?

Na Aljašku jsem se provdala v roce 2003 poté, co jsem tu strávila několik zim se psy a vracela se na léto do Čech. Ježdění se psy mi učarovalo natolik, že jsem si jiný život neuměla představit.

Čemu se věnujete, když zrovna nejezdíte? Jak trávíte volný čas?

Práce kolem psů je celý rok, ale ve volnu ráda šiji a cestuji.

(2017)

Vy letos Iditarod nejedete, ale pořád se účastníte jiných závodů.

Já jsem jela letos třístovku, tedy tři sta mil. Minulý rok jsem jela dvě a předminulý rok tři třístovky. Je to jednodušší, protože se člověk může víc vyspat, než když se jede tisíc mil.

Co pro vás bylo nejtěžší, když jste závod jela?

Nejtěžší je asi taková ta deprivace, když člověk nemá dostatek spánku. I když kempuji se psy pět hodin, tři hodiny se starám o ně a na spánek mi zbydou dvě hodiny. Psi, když běží, na sobě mají botičky. Když se přijede do checkpointu, musí se botičky sundat. Psům se musí pacičky namazat krémem, musí se jim dát seno, musí se jim uvařit. Člověk se o ně prostě stará, krmí je a teprve, když je nakrmeno a psi jsou na seně, člověk si může na chvilku lehnout. A než se vyjede, musíte je znovu nakrmit. Musíte do nich dát nějakou energii. To znamená hodně masa, hodně dobrých granulí, znovu je obout a pak teprve můžete vyjet. Takže to nejprve trvá hodinu a půl poté, co přijedu do check-pointu, a hodinu a půl, než můžu vyjet. Člověk je neustále okolo psů.

Řekněte mi ještě, proč je pro vás život na Aljašce zajímavý? Proč jste se tady rozhodla zůstat?

Příroda je nádherná, sníh všude okolo – je ho spousta a lidé jsou tady moc hodní.

(březen 2023)

Misha Wiljes - Yukon Quest

Při závodu kempuji pět hodin, z toho tři se starám o psy

Musher Details

Tisíc mil se psím spřežením přes Aljašku

Zúčastnila se nejslavnějšího závodu psích spřežení na Aljašce

Kdo je kdo v musherském sportu

Česká Míša se 'sklouzla' ve stopě stezky zlaté horečky

Pedersen: V nohách mám už tisíc mil

About us