Michal Šefrna
Mushing či canicross se v Česku už zdatně zabydlel, dokazuje však, že jeho menu může být ještě pestřejší. Po koloběžkách, čtyřkolkách či běžkách se jeho vyznavači chopili pušek. Michal Šefrna, předseda canicrossového týmu TJ Sokol Maxičky, vysvětluje, jak se zrodil první český závod biatlonu dvojic pes a běžec.
Povězte mi, jak jste se dostal od saní až k psímu biatlonu?
Není to až tak složité. Čisté mushing sporty se těžko přibližují široké veřejnosti. Závodníky totiž vidí diváci na startu, potom se desítky minut nic neděje, a nakonec vidí tytéž borce, i když o poznání znavenější, probíhat cílovou rovinkou.
Takže jste chtěli mushing trochu okořenit?
V podstatě ano. Již pátým rokem pořádáme etapový závod Hills´ Cup, který jsme začali oživovat takzvanými sranda závody, například štafetou (běh, koloběžka, kolo), triatlonem či plaváním se psem. Loni se zrodil nápad uspořádat biatlon, tehdy však ztroskotal na nedostatku zbraní.
Nakonec to ale vyšlo.
Manžel členky našeho oddílu Kamily Hájíčkové David přišel se stejným návrhem, s nímž jsem loni koketoval já. A protože navrhl pravidla a sehnal zbraně, nebylo se již na co vymluvit. S obavami jsem proto na jeho návrh přikývl...
(2014)
Kdo je kdo v musherském sportu
Canicross je o radosti a pocitu parťáctví se psem
Šestinohý biatlon je souhrou mezi běžcem, psem a puškou
|
|
|
|
