Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Michala Drahošová

 

upkpl.jpg

 

Proč jste si vybrali váš sport?

Canicross jsem prvně objevila v roce 2015, kdy jsem pátrala, jakou aktivitu bych mohla dělat se svým tehdy 4letým hyperaktivním jack russel teriérem, kterého jsem bohužel neměla od štěněte, takže většinu sportů s ním bylo obtížné začínat až v pozdějším věku. A jako typický teriér byl velice tvrdohlavý a svérázný. Takže běh se psem o samotě v lese se zdál být jako ideální sport pro nás. Nicméně více a systematicky trénovat CC jsem začala až v roce 2016. Po odběhaných dvou sezónách jsem si uvědomila, že mě to sice moc baví běhat po lese, ale Oggyho tak úplně ne, takže jsem se začala porozhlížet po novém aktivním parťákovi, se kterým bych mohla vyzkoušet i další psí sporty. Volba nakonec padla na českého strakatého psa, vysoce aktivní plemeno. A tak jsem si v roce 2017 pořídila Emu, kterou jsem si začala už od štěněte připravovat právě pro roli mushingového psa. Naštěstí ji to běhání po lese chytlo stejně jako mě a čím rychlejší disciplína, tím více to miluje. Je velice soutěživá, takže všude chce být první a má potřebu každého psa před námi předběhnout.

Co se vám na vašem sportu líbí?

Líbí se mi souhra psovoda a psa. Čím rychlejší disciplína, tím lepší musí být důvěra psovoda ve psa a jeho výcvik, protože například na kole se v rychlosti 35 km/h nechcete vybourat, když by vám pes špatně odbočil na křižovatce nebo vzal roha za okolo běžícím jiným zvířetem. Zároveň moje parťačka na druhém konci vodítka je pro mě i velkou motivací na sobě makat a nevzdávat se. Když ji vidím, s jakou vervou ona běží a jakou má z toho radost, zvláště když je to dostatečně rychlé. O to víc mě to nutí se nezastavit, vytrvat, běžet rychleji, zlepšovat se a více jí pomoci. S velkým a silným psem je běh spíše o přežití a nezranění se v té rychlosti, s menším psem je to pohodlnější, ale o to víc záleží na kondici a schopnostech běžce svému psovi stačit a více mu běžecky pomoci,

Čeho byste rádi dosáhli?

Mým velkým snem je si zaběhnout celý horský etapový závod ve francouzských Alpách Trophée des Montagnes. Tento závod jsem „objevila“ hned v roce 2015, když jsem začala běhat se psy a zhlédla jsem nádherné video na Youtube z ročníku 2014. Zatím se mi poštěstilo se tohoto závodu zúčastnit v roce 2019, v té době s první sezónu běhající Emou, takže jsme se zúčastnily pouze některých vybraných etap, a ne ještě celého závodu, který je velice náročný svou délkou a hlavně převýšením. Bohužel další naši účast zhatila epidemie Covidu, a následně přicházely moje a Emy zdravotní problémy, které nám zatím znemožnily se znovu tohoto závodu zúčastnit. Mým druhým velkým snem bylo zavítat na zimní MS v severských státech, což se nám s Emou poštěstilo letos v únoru, kdy jsme se vypravily se podívat do Švédska a mohly jsme se dokonce postavit na běžkách i na tréninkovou závodní trať.

(říjen 2023)

 

Tvůj sportovní vzor?

Obdivuji několik lidí v mushingu za to, jak vytrénovali své psy... a pak také pár fenomenálních běžců za jejich výkony.

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Protože canicross je návyková záležitost. Ema miluje běhání a myslí si o sobě, že je little ESP. Na každém startu mi to dává hlasitě najevo a je jedno, jestli se za ní postavím v běžeckých botách, s koloběžkou, na běžkách, na kraj rybníku na startu triatlonu nebo jen tak na trénink v lese. Čeká na kouzelné slůvko JDEM a nechá pro mě na trati srdce, takže já na oplátku nechávám zase na trati své plíce.

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Dává mi radost a pocit svobody, bere mi kalorie a čas. Ale hlavně mi také dává spokojeného psa, protože konečně může uplatnit, co ji baví nejvíce, běhat.

Co tě žene pořád dál, zlepšovat se...?

Moji psi, protože běhám s malými psíky. Nemají takovou sílu mě utáhnout celou trasu, tak jim musím více pomoci já běžecky. Hlavně pak do kopců, to je moje/naše velká slabina.

Tvé cíle do budoucna?

Rozběhat co nejvíce strakáčů (ČSP), protože oni milují pohyb a běhání. Canicross je bezpečný způsob, jak jim ten pohyb dopřát. A třeba i jednou dostat českého strakatého psa na bednu většího závodu.

Pár slov na závěr?

Je mi ctí psát článek do Kdo je kdo v musherském sportu. Chvíli jsem pochybovala, proč bych měla psát zrovna já o úspěších a radit, když jsem zatím ještě nic extra v canicrossu nepředvedla. Ale chtěla bych touto cestou podpořit a motivovat všechny běžce s menšími psy, že i s nimi se dá dobře běhat a plnit si tak sny.

(září 2019)

 

Míša a Ema

Kdo je kdo v musherském sportu

Češi po Trophée des Montagnes 2019

Strakatý deník

Mushingový kalendář akcí

Michala Drahošová