Ondřej Brož
Bylo mu třináct, když se byl poprvé podívat na závody psích spřežení na Pustevnách. Hned rok na to už Ondřej Brož z Bordovic stál na startu svého prvního závodu. Parťáka mu dělal kříženec špice. „Byl to závod ve skijöringu, to znamená, že pes táhne lyžaře na běžkách. O mazání běžek jsem tehdy nevěděl vůbec nic, ale pes byl natrénovaný,“ vzpomíná. Druhý závod, mistrovství republiky juniorů, které následovalo za měsíc, vyhrál. Spřežení jej ale táhlo víc, a tak o pár let později už závodil se čtyřmi sibiřskými husky. „Převzal jsem je od kamarádky, která se závoděním skončila. První závod, který jsem absolvoval se spřežením na sněhu v Janovičkách u Broumova, jsem vyhrál. Bylo to zvláštní, protože za mnou skončili lidé, o nichž jsem četl v časopisech,“ dodává.
Po čase opustil kategorii MID (trať na pětadvacet až třicet kilometrů), a nyní jezdí už jen osmi až devítikilometrové sprinty. „Ve sprintu je celoevropsky větší konkurence závodníků. Je to větší adrenalin, ale každá chyba se hodně trestá, ať už jde o předjíždění, mazání saní a podobně. Psi musí být stoprocentně připraveni,“ říká osmadvacetiletý závodník.
S vyšší úrovní závodů si však uvědomil, že k vítězství nestačí jen trénink, ale i „kvalita“ psů. A tak začal svůj chov zdokonalovat. V současnosti je v jeho dvanáctičlenném psím týmu nejnovějším přírůstkem fenka Sisi z Francie. Od ní a loňských štěňat si slibuje úspěšnou sezonu v příštím roce. „Letošní je spíš taková přípravná. Byli jsme na dvou závodech na Slovensku, přičemž například v Oravské Lesné jsme vyhráli. Ještě se letos chystáme jednou na Slovensko a pak do Rakouska,“ přibližuje s tím, že za nejúspěšnější vůbec považuje rok 2011, kdy si přivezl stříbro z mistrovství světa.
Rozhodně však cesta k úspěchům není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Mushing je hodně o penězích. A najít sponzora v dnešní době je docela těžké. My máme dva, obec Bordovice, která mě podporuje finančně, a firmu Happy Dog, od níž dostáváme granule. Například jeden závod v Rakousku vyjde asi na sedm tisíc korun. Za vítězství dostanete pohár, diplom, a když je dobře, tak i pytel granulí,“ říká.
O ceny proto nejde, důležitější je spíš prestiž. „Můžete se porovnat s docela velkým počtem závodníků z Holandska, Německa, Rakouska a dalších zemí. Nutno podotknout, že jsme mezi nimi jako chudí příbuzní. Třeba Holanďané před Vánocemi vezmou psy a odjedou trénovat do Francie. Trénují do ledna a pak celé dva měsíce jezdí po závodech a vrátí se až v březnu,“ popisuje Ondřej Brož. Od finančních podmínek se pak odvíjí nejen vybavení, ale i počet závodů, které si tým dovolí absolvovat. O nic lepší to není ani s podmínkami k trénování. Na Moravě žádné oficiální tratě nejsou.
Kromě většího počtu absolvovaných soutěží by jednou rád obnovil závody psích spřežení na Pustevnách. „Naposledy tam byl závod v roce 2002. Beskydský klub musherů zanikl a od té doby se nic nedělalo,“ říká s tím, že už v minulosti pořádal závody ve Veřovicích i v Bordovicích.
Musherský sport se od té doby v mnohém změnil, a právě to je také jeden z jeho cílů. Ukázat lidem, jak v současné době závody psích spřežení vypadají.
(2013)
Ondřej Brož touží vzkřísit mushing
ME FISTC on snow 2006, Krahule (Slovensko) - MC1: 2. místo
MS WSA on snow 2010, Oberwiesenthal (Německo) - C1: 3. místo
MS FISTC on snow 2011, Donovaly (Slovensko) - C1: 2. místo
|
|
|
|
