Ondřej Mach
Ondro, jak jste se dostal k mushingu?
V roce 2005, kdy jsem si naivně myslel, že začnu běhat. Hledal jsem k sobě psího parťáka, abychom mohli začít s mushingovou disciplínou canicross, kdy pes táhne běžce. Naši rodinu tedy rozšířil pes sibiřského plemene husky. Brzy jsem ale zjistil, že s mojí konstitucí těla to prostě nejde. Jako alternativní řešení přišel na řadu nákup koloběžky a pořízení další feny. Protože jsem měl dva čistokrevné psy, mohli jsme se postavit na start oficiálních závodů v kategorii psů s průkazem původu. Přihlásili jsme se tedy do oficiálního klubu a složili zkoušky kvůli získání licence. No, a už to jelo, nakoupili jsme tříkolky, čtyřkolové káry, saně a rozšířili naši smečku.
Kolik psů tvoří vaše psí spřežení?
Prvnímu psovi bude osm let, takže v ideálním případě ještě dva roky a má odběháno. Pomalu se chystá do zaslouženého psího důchodu. Současný tým tvoří čtyři feny a pes.
Jsou pro vás prioritou závody na sněhu, nebo bez sněhu?
Pro nás jsou stěžejní podzimní a jarní závody na tříkolce v terénu bez sněhu. Na sněhu se ale snažíme jezdit také. Husky je severské plemeno, takže ve sněhu jsou psi nejšťastnější. Bohužel, u nás toho sněhu není tolik, abychom se závodům na saních mohli věnovat naplno.
V listopadu jste se zúčastnil MČR v Běleči nad Orlicí a skončil jste druhý. Jak na tento závod vzpomínáte?
Pro nás je to velký úspěch. Druhou pozici jsme obsadili v kategorii C1, tedy se spřežením od 3 do 4 čistokrevných psů. Běželi jsme sprintovou trať na dvě kola po 6,1 km.
Co vás na mushingu baví nejvíce?
Ta spolupráce se zvířetem. Pořád je to živý tvor. Každá jízda se odvíjí od nejpomalejšího psa. Může se stát, že se jednomu nechce běžet. Ostatní se přizpůsobí jeho tempu, aby ten nejpomalejší netrpěl. Spousta lidí si myslí, že se vyjede na širou pláň a poté se jen kocháme přírodou. Ne, 99 procent času člověk sleduje, jestli jsou psi v pohodě, jestli se jim dobře běží, nemají povolené šňůry, aby se nezamotali a neublížili si. Potom je to také o koukání na psí zadky, protože když se potřebují vyprázdnit, musí se zkrátka zastavit.
Jak a kde trénujete?
Tréninkové trasy máme u Římovic u Golčova Jeníkova nebo nad Horušicemi. Jsou to krásné trasy, kde se nepohybuje mnoho lidí. Na obou místech máme povolení od myslivců. Se spřežením pěti psů do čáslavského lesoparku s ohledem na bezpečnost lidí a jejich psů nemůžeme. Ideální je třikrát nebo čtyřikrát do týdne ujet alespoň těch 10 až 15 km.
Co byste doporučil lidem, kteří by s mushingem chtěli začít?
Mushing je životní styl, u kterého je nejpodstatnější láska ke psům. Musíte si uvědomit, že se jedná o koníček, který významně ovlivňuje každodenní život. Pokud člověk nemá vztah ke psům a chtěl by si je pořídit pouze kvůli závodům, neměl by vůbec začínat. V tomto sportu není prostor pro osobní ambice člověka. Pokud psa něco bolí nebo nemá svůj den, tak prostě nepoběží. Oni jsou ti, kdo rozhodují, ne jezdec.
(leden 2023)
Rozhovor s musherem Ondřejem Machem
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
