Petr Pfeifer
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Ani nevím, najednou jsem držel v ruce vodítko od roční fenky Roxy, o malamutech jsem do té doby taky asi ani neslyšel. A protože jsem línej chodit, začali jsme jezdit na kole. Pak jsem jí chtěl pořídit kamaráda, aby jí nebylo smutno, když jsem v práci... Pořídili si jedny mimča, druhý mimča. A ono je tak těžký dát je pryč.
Současné další sportovní aktivity?
Není čas, ale docela se bavím u sbírání bobků po zahradě - je to snadnější, než sbírat houby (takový můj relax).
Uvítal bys v závodech nějakou změnu?
Ano, moc nám nevyhovují víkendové dvoukolové závody. Raději bychom, kdyby se pořádala obdoba dogtrekkingu, ale se psím spřežením. Start z bodu A v sobotu, no a nějak se dostat do bodu B v neděli. Buď značená trasa, nebo zábavnější by bylo, kdo si jak trasu zvolí. V takovém závodě by šlo i o ovladatelnost spřežení, schopnost překonávat různé překážky. Finanční náročnost takového závodu bych odhadl na nulu. Ale evidentně doba šusťáků, podomácku dělaných kárek a tras značených fáborky je nenávratně pryč, a většina si závod bez zázemí, píva, hamu-papu, už ani nedokáže představit. Dnes frčí Gore-Tex a elasťáky.
Jak často a jak moc trénuješ?
Celodenní projížďky, jak je jen trochu chladno a trochu čas. Ale 24 nožek propaguje spíš gaučing a někdy se na mě tváří jako, radši zatop a neotravuj.
Co jíš a piješ nejraději?
Voda ze studánky je fajn - když nám v zimě nezamrzne. Jím, na co mám!
Tvé cíle do budoucna?
Vyrazit zas někam na sever, nejlépe na Sibiř a na pár let se tam ztratit.
(2013)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
