Renáta Macková
Dobrodružství a romantiku z doby zlatokopů na Aljašce připomínají závody psích spřežení. Jejich kouzlu propadla Renáta Macková s celou rodinou.
Psům se věnuje od dětství, dělala sportovní kynologii a už jako malá holka poprvé zapřáhla babiččiny psy k dřevěným saním.
„Manžel jezdil profesionálně motokros. Když skončil, hledali jsme jiný sport, který by nebyl tak finančně a časově náročný. A začali jsme se věnovat závodům psích spřežení, které jsou v tomto směru ještě náročnější. Náš první závodní pes byla fenka sibiřského huskyho Bety, za rok jsme si pořídili dalšího a smečka se postupně rozrůstala. Dnes máme kromě sibiřských husky také dvě maďarské vyžly, od štěňat až po staré psy, kteří už nemohou závodit. Žádného z nich ale pryč nedáme. všichni u nás dožívají,“ říká Renáta Macková, předsedkyně Hanáckého mushers clubu, který funguje už dvacet let.
„Dva závody pořádá náš Hanácký mushers club v Olomouci Radíkově, potom se účastníme dvou až tří podzimních a stejného počtu zimních závodů. Tam bývá problém, že se termíny často přesunují, protože sněhu je čím dál méně. Kromě České republiky jezdíme i na Slovensko, ale delší časy jsou náročné na čas i přepravu psů.
Máme dvě spřežení s šesti psy, se kterými závodíme s manželem. Naši synové mají dva psy a jezdí v disciplínách na koloběžce, na kole a v běhu se psem. Občas už zkoušejí spřežení. Zvládnout více psů vyžaduje zkušenosti, je to obtížné. Proto se vždycky začíná s jedním či dvěma psy. Už máme tolik psů, že nám smečku nikdo nepohlídá, takže u nás rodinná dovolená znamená vyrazit na závody.
Dopředu dáváme nejspolehlivější psy. V našem spřežení jsou vůdci feny, které udržují napnutou šňůru, kluci poslouchají a běží za nimi. Je v tom kus romantiky. Když zapřáhnete psy do saní, jedete lesem, všude je ticho a vnímáte jen kroky psů. Je to osvobozující pocit, vyčistíte si hlavu od stresu a starostí.“
(2013)
Naše spřežení vedou feny a kluci je poslouchají
|
|
|
|
