Roman Čermák
Začínal jsem někdy v roce 1996 s českým horským psem Chňapem, se kterým jsme se věnovali bikejöringu. S canicrossem jsem se poprvé seznámil při své účasti v duatlonu se psem v Sadské. Postupně jsem se canicrossu zúčastňoval stále častěji, až se z toho pro mě stala hlavní disciplína. A proč canicross? Protože je to největší makačka pro mě a nejmenší pro psa.
Ke sportům psích spřežení mě přivedla manželka, která byla tak hodná a pejska mi na závody přenechala. Dřív jsem zkoušel hodně jiných sportů, včetně běhání za holkama, takže průpravu jsem měl slušnou a dodnes z toho těžím.
Canicross je pro mě jedničkou (hlavně ten extrémní na etapovém závodu Trophée des Montagnes ve Francii). Příležitostně se věnuji i dalším disciplínám sportu psích spřežení (skijöringu a scooteru), běhům mimo dráhu, inline bruslení a adrenalinové cyklistice Prahou do práce a zpět. Kde jsou ty časy, kdy pro mě bylo na prvním místě sjezdové lyžování…
No, už bych asi měl s canicrossem končit. Skleróza pokročila a už ani nevím, jestli jsem v Sadské poprvé běžel v roce 1997 nebo až o rok později. Ba né, skončím, až si nebudu pamatovat co je to canicross.
(2010)
Proč jste se rozhodli právě pro canicross?
Kdo je kdo v musherském sportu
Trophée des Montagnes očima tradičních účastníků
|
|
|
|
