Roman Zasadil
Jmenuji se Roman Zasadil, pocházím z malé vesničky Hřibsko, která se nachází kousek od Hradce Králové.
Mushingu se věnuji od roku 2007, kdy jsem se poprvé zúčastnil závodu na běžkách a pak se rozjela nemoc jménem Husky.
Když vjedu na saních do zasněžené krajiny, je to úžasná romantika. Jak to jednou zkusíte, není cesty zpět.
Jak vy jste se dostal k mushingu?
K mushingu jsem se dostal asi před 20 lety, když bratr měl jednoho malamuta a teď to řeknu šeredně, chtěl s ním chodit na výstavy. A ten pejsek samozřejmě, aby šel na výstavy, tak musí mít nějaký vzhled. Což si bratr nebyl úplně tak jistý. Pak je tzv. pracovní třída, aby získal nějaké ohodnocení, tak pejsek musí odjet určitý počet závodů. Tak jsem si ho půjčil na běžky a odjel jsem s ním jeden závod, právě Janovičky. To byl můj první závod v životě. Nebylo to úplně ideální, protože pejsek trošku stávkoval, půlka trati vypadala asi tak, že já jsem byl před psem a on až za mnou. Ale i tak mě to okouzlilo a prostě jsem u toho zůstal. Věděl jsem, že chci do budoucna s pejsky pracovat a že tento sport je přímo pro mě stvořený.
Kdy jste si pořídil svoji vlastní smečku?
Pokračovalo to tak, že jsme si vzali jednu devítiletou fenku husky, která měla skončit v útulku. Zkusili jsme s ní sportovat, což se docela dařilo, protože i na svůj věk začala běhat krásně. A pak už to jelo dál. My tomu říkáme nemoc husky. Pořídíte si jednoho, je super na koloběžku a na běh. Ale když už pak jsou čtyři, můžete vzít saně. A tak člověk přidává, přidává a přidává, až to skončí na počtu, že jedete třeba dvanáctispřeží. A to kouzlo tam zůstává. Čím více psů, tím lépe.
Kolik jich máte teď?
Teď momentálně máme doma 11 psů. Ale přímo závodní sibiřské husky mám tři. Pak mám jednu devítiletou fenku, kterou to mohu doplňovat, plus máme ještě evropské saňové psy, které hlavně používají děti a manželka na koloběžku, na canicross. Protože tito ohařoví psi mohou běhat i v létě, kdežto husky ne. Když je víc jak 15 stupňů, už je jim teplo, zapařují se a mohlo by jim to ublížit.
Jsou to tedy opravdoví členové rodiny?
U mě jsou od narození až do konce života. Vždy říkám, že sibiřští husky u mne do 10 let závodí a od 10 let mají důchod. Jsou na pozemku a užívají si svůj důchod, mají se tam krásně.
Na co musher myslí, když jede krásnou zasněženou krajinou? Je tam ticho, jen psi poštěkávají.
Já to řeknu na rovinu, kolikrát, když jsem trénoval v Orlických horách sám, vyjížděl jsem třeba už o půl šesté ráno, abych nikoho nepotkal a nikomu nepřekážel, tak pak nemyslíte na nic. Opravdu si jen užíváte ten klid, to ticho. A když vám vyjde slunce na horách, jste tam sám, víc vám nikdo nedá.
(leden 2025)
Uplatní se psí smečka i jinak než v závodech na čas?
Ano, určitě. S našimi pejsky jezdíme na různé dětské dny či navštěvujeme školy a školky. Při těchto návštěvách děti přicházejí do blízkého kontaktu s pejsky, zbavují se strachu a poznávají, jak se mají ke zvířatům chovat.
Také pořádáme příměstské tábory, na kterých děti tráví s pejsky hodně času.
Dokonce jsme s naší a kamarádovou smečkou pomáhali i při záchraně zraněné lyžařky v hradeckých lesích, a to na žádost lékaře sanitky, která nemohla projet zasněženým prostorem. Byli jsme tenkrát s manželkou a spřežením na tréninku se psy na Novém Hradci a pohotově jsme se zapojili do akce. Transport zraněné lyžařky z hloubi lesa se podařil. Za tento čin jsme byli navrženi na řád Červeného kříže.
(2015)
Při mém prvním závodě jsem byl většinou já před psem
Mushing je jeden z nejhezčích sportů
Kdo je kdo v musherském sportu
Jak se psy vyrazíte, není cesty zpět
Na Zadov se vrátil závod psích spřežení
Musher uspořádal pro děti tábor se psím spřežením
Zraněnou lyžařku zachránilo místo sanitky psí spřežení
Českomoravský sportovní klub severských psů
ME FISTC cart 2019, Magyarpolány (Maďarsko) - C: 2. místo
MS FISTC cart 2023, Abertamy - C1: 3. místo
|
|
|
|
