Rudolf Homolka

Canicross dělám zhruba 15 let a za tu dobu jsem se stal 8x ME, 2x-druhý na MS, 2x-třetí na MS. Dále jsem byl vyhlášený 6x sportovcem roku města Děčína a také držím několik českých rekordů v lehké atletice/běhám ovál 400m - 1500m. Letos na Slávii jsem běžel např. 300m za 45:48s. a český rekord je 45:47s. Můj velký problém je sladit canicross s lehkou atletikou. Na velké závody se připravuji velmi pečlivě a dlouhodobě.

(2015)

„Dlouho jsem nevěděl, že nějaký canicross vůbec existuje. Když jsem sám trénoval a nabíhal zimní kilometry, cítil jsem se osamocen, a proto jsem s sebou začal brát německého ovčáka Spyra. Byl to vynikající a věrný pes, byl chovný, měl zkoušky a výstavy. Na jedné záchranářské zkoušce jsem se seznámil s panem Habáskem, který se právě vrátil z mistrovství světa tažných psů. Všiml si mě a pozval mě na závody v canicrossu do Sadské. Moc se nám ten sport zalíbil. Začali jsme jezdit na závody pravidelně, ale na vrcholných mezinárodních závodech jsme končili v poli poražených. Spyro obvykle vydržel jen asi tři kilometry a potom mu začaly docházet síly.

Když Spyro zestárnul, pořídil jsem evropského saňového psa Badyho a to byl skutečný začátek mé canicrossové kariéry. Během ní jsem získal tři tituly mistra Evropy, druhé a třetí místo na mistrovství světa. S Badym jsem fantasticky sehrán. Již podle dechu pozná, jak jsem na tom a podle toho buď zrychluje, nebo udržuje stanové tempo. Trénuji s ním každý den, včetně speciálního atletického tréninku. V zimní přípravě naběháme až 500 km měsíčně, do přípravy zařazujeme i úseky, intervaly, a ladíme spolu před závody. Když to hodně klouže, musím si dávat zvláště pozor, protože jsem stále s Badym spojen tažnou šňůrou. Běh se psem v té vrcholné podobě, to je takový skokoběh.

Když jsem na atletických závodech vyprávěl těm, co canicross dosud neznali, jakých časů v terénu dosahujeme, nevěřili tomu. I Josef Vedra, můj trenér v pražské Dukle, si hodně dlouho myslel, že to není možné. Mám změřené tratě, na kterých běháme úseky a kontrolní testy. Z dosažených časů bych namátkou uvedl pět kilometrů za 12:42 min. a dva kilometry za 5:15 min. Před velkými závody (MS a ME) běháme baterii, podle níž poznám, jestli máme na bednu či nikoliv. Rozběhání 3 km – rovinky 4x 150 m – 1 000 m za 2:40 min. – přestávka 3 min. – 500 m za 1:10 min. – přestávka 2 min. – 500 m za 1:08 min. – přestávka 1 min. – 200 m za 23 sec.

V současnosti mám problém, na co se více soustředit. Zda na canicross nebo na atletiku, ve které také dosahuji slušných výsledků. Tak oba sporty vzájemně kombinuji. Atletice se věnuji do srpna a s příchodem canicrossové sezóny se začínám zaměřovat na běh se psem. Spojení atletiky a canicrossu je báječné. Dnes si nedovedu představit trénink bez Badyho.“

(2011)

Ruda Homolka o ME ECF ve Skotsku

Spojení canicrossu a atletiky je báječné

Eurocanicross 2005

Rudolf Homolka

MS IFSS dryland 2005, Maasmechelen (Belgie) - CMV: 2. místo

ME ESDRA off snow 2006, Bakonybél (Maďarsko) - CMV: 2. místo

ME ESDRA off snow 2006, Bakonybél (Maďarsko) - Relay: 3. místo

MS IFSS dryland 2007, Piandelagotti (Itálie) - CMV: 3. místo

ME ESDRA off snow 2008, Rastede (Německo) - CMV: 3. místo

ME ESDRA off snow 2012, Christianslust (Německo) - CMV: 3. místo

ME 2003, Pomiechowek (Polsko) - RelayM: 3. místo