Tomáš Jaša

atleta-tomase-jasu-do-dalsi-prace-motivuje-jeho-rodina-01_galerie-980.jpg

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

S canicrossem jsem začal před čtyřmi lety, tři roky závodím. Předtím jsem se věnoval několik let atletice, ale pak přišlo zranění a já z toho zaběhnutého kola na dva roky vypadl. Nebylo úplně jednoduché se do toho opět dostat. Běhal jsem hlavně střední a dlouhé tratě, což bylo poměrně náročné a najednou jsem hledal další motivaci k pohybu. Tou se stal nakonec canicross. Představil mi ho můj současný kolega z týmu Michal Ženíšek při jedné sportovní příležitosti.

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Když jsem po zdravotních potížích hledal nějakou motivaci, která by mě dostala opět k pravidelnému tréninku a běhání, rozhodl jsem se, že si pořídím psa. Ten vás k pohybu donutí. A asi to byl osud, ale na canicross jsme s manželkou narazili právě v momentě, když jsme začali hledat vhodnou rasu.

Co se ti na něm líbí či nelíbí?

Mushing je pro mě, společně s atletikou, nejoblíbenější sport. Nejvíc mě na něm baví ta kombinace a souznění psa s člověkem. To, že se jedná o týmovou záležitost plnou nevyzpytatelnosti a adrenalinu. Oproti tomu atletika je sólový sport. Tam záleží jenom na vás a vašem výkonu.

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Myslím si, že než bych vyjmenoval vše dobré, co obecně sport přináší, tak bych popsal asi hodně stránek. Sport kladně ovlivňuje celý můj život a myslím si, že brzy i život mých dětí. Je asi jedno, jestli se budeme bavit o atletice nebo o canicrossu. Samozřejmě sport i bere. To především spoustu času a energie. Jelikož máme dvě malé děti, hypotéku, zaměstnání a barák v rekonstrukci, tak je to kolikrát dost složité. Myslím si ale, že to za to určitě stojí...

(červen 2020)

Devětadvacetiletý Tomáš Jaša se věnuje atletice již více než 15 let, vloni se stal mistrem ČR v přespolním běhu v kategorii mílaři, letos získal bronz na MČR na dráze v běhu na 10 km. Zranění kolen v letech 2014-2015 ho na dlouhou dobu ze závodění odstavilo a když už to vypadalo, že by se mohl vrátit, přišla další rána v podobě mononukleózy, která celkově ovlivnila jeho další sportovní kariéru.

V té době hledal motivaci, proč se vlastně vrátit a přemýšlel o poklidném životu v domku se ženou, dětmi a psem. Toužil po vlčákovi. Nicméně jeho žena tehdy zasáhla s tím, že pokud domů psa, tak jedině evropského saňového, který je oba zaujal na první pohled při návštěvě u známého. A tak se v rodině Jašových objevil malý černý Zulu, který rychle vyrostl a jeho temperament dal Tomášovi ten správný impuls k návratu k běhu. Po roce soužití společně vyrazili na zkušební výběh a Zuluův vrozený instinkt jednoznačně ukázal, že má na to vyhrávat. Paradoxem je, že Tomáš, který trpí alergií na psí a kočičí srst, a v uzavřených místnostech brzo otéká a špatně se mu dýchá, si po několika dnech, kdy si domů Zulua přivezli, na jeho srst zvykl a alergie na něj přestala, zatímco u jiných zvířat přetrvává.

Od roku 2016 začali pán a pes společně trénovat v lesích a na loukách v okolí Kladrub. Zulu musel vyzrát, navíc dle pravidel smí psi závodit až od jednoho roku věku. Běh se psem není jednoduchý, jak se zdá na první pohled. Běžec se musí naučit využít tahu psa, dělat dlouhé kroky, dobré odrazy. Tomáš s úsměvem líčil, kterak ho Zulu mnohokráte dřel a jak byl trénink spíše boj mezi ním a psem. Je třeba zvolit i správnou výstroj, jak sedák pro běžce, tak postroj pro psa, pořádnou obuv a vodítka, pro případ hodně rozbité trati i speciální botičky pro psa. Nicméně běh zhruba 20 až 40 km několikrát v týdnu, silové posilování psa, kdy za sebou táhne řetěz s pětikilovým závažím či běh s koloběžkou přineslo své ovoce. V roce 2017 se Tomáš a Zulu vypravili na první velké závody. K překvapení svému i všech soupeřů se obratem postavili na stupně vítězů, když v Itálii na Mistrovství Evropy ECF získali stříbrnou medaili a v témže roce se stali vicemistry světa na závodech IFSS dryland v Polsku.

Potěšena úspěchy začala dvojice ještě více tvrdě dřít. A přichází rok 2018, kdy se celá rodina Jašových vypravuje do Polska, kde se koná další Mistrovství světa ICF v canicrossu. Zatímco manželka Štěpánka obstarává jako vždy veškerou manažerskou činnost, Tomáš a Zulu vyráží na prohlídku trati před závodem. To je jedna z nutností, stejně jako dobrá příprava psa i běžce. Oba musí být dostatečně zavodněni, psi dostávají před během speciální iontové nápoje a bývají zpravidla lehce podchlazování ručníky či vodní lázní neb při závodě se díky obrovskému nasazení silně přehřívají. Běžec musí mít pro změnu především rozhýbané svalstvo. Mistrovství světa a Evropy bývají pravidelně dvouetapová, běží se v sobotu i v neděli. A tak je třeba počítat se silou do obou dní. To Tomáš se Zulu zvládli skvěle, stoupají na stupně nejvyšší a stávají se mistry světa.

Koronavirová pandemie v uplynulém roce sehranou dvojici zastavila v závodech, nikoliv však v tréninku, a tak se v letošním roce na závodech na Hluboké stali mistry ČR.

(říjen 2021)

Nemám rychlostní předpoklady. Bolí to, je to někdy o hubu

Kladrubský mistr světa v canicrossu vyprávěl v kladrubském muzeu

Non-stop dogwear

Sokol Maxičky

Fitmin tým

Kdo je kdo v musherském sportu

Z mistrovství světa canicrossařů přivezl dvě zlata

Chce znovu usednout na canicrossový trůn

Tomáše Jašu do další práce motivuje jeho rodina

Sbírá úspěchy v canicrossu

Tomáš Jaša