Zdeněk Gregor
Jak ses k tomuto zajímavému koníčku dostal a jaké byly tvé začátky?
Mým kamarádem a zároveň učitelem je Horst Maas. Je to můj velký vzor a musher. U něho jsem občas psí spřežení vyzkoušel. Jednoho dne jsem přišel na jeho trénink a on mi řekl: „Tady máš sedm psů a Go Mushing!!!“ Takže si dovedete představit mé začátky. Asi půl roku se mi psí spřežení zamotávalo a psi si jeli, kam chtěli, bez ohledu na moje povely. Nejednou jsem to chtěl vzdát, ale když máte sedm aljašských husky, tak to přece nemůžete vzdát. Tak začínala má nová životní etapa.
Vzpomínáš na své první závody?
Mé první závody byly v rakouském Reingers a má nervozita by se dala krájet. Psi byli, na rozdíl ode mě, ve výborné kondici. Stále však měli tendenci zatáčet tam, kam chtěli oni. Při mé první odbočce zabočili pochopitelně na opačnou stranu a ze spřežení byl během vteřiny jeden velký psí chumel. Nakonec vše dobře dopadlo, a dokonce jsme se umístili na skvělém prvním místě. Od té doby jsme se postupně sžili a já dostal chuť nejen jezdit, ale i vyhrávat.
V jakých zemích si se svými čtyřnohými svěřenci závodil?
Nejdál jsem byl ve Finsku a Norsku, ale nezávodil jsem. Tam jsem dostal možnost poznat tvrdé podmínky Skandinávie. Byla to obrovská zkušenost a poznání, čeho jsou tažní psi schopni, včetně toho, co udělají pro člověka. Najel jsem za deset dní 1200 km při denní teplotě -15°C a noční teplotě -30 °C. Od té doby je pro mě Skandinávie zemí snů.
Jaký závod považuješ za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji každý dojetý závod. Pokud mám vzpomenout některé úspěchy, za největší považuji mistrovství České republiky, kde jsem již dvakrát po sobě získal druhé místo a jednou místo třetí. Dalším mým velkým závodem byl Šediváčkův long v Orlických horách. Jedná se o závod etapový na 230 km a tady jsem se umístil na pátém místě. V rakouském Sandlu na trati 2x12 km jsem obsadil první místo. Nemohu nezmínit 6. místo v polské Jakuszyce, což je jeden z největších evropských závodů.
V jakých nejdrsnějších podmínkách si závodil a máš někdy strach?
Strach, ten mě provázel při prvních závodech. Teď už před startem cítím jen velké napětí, které po startu opadne. Dramatické bývají noční jízdy s povinným bivakem. Což znamená, že si vezmete vše potřebné pro sebe a psy a musíte přespat ve volné přírodě. Zde se musíte spolehnout jen na sebe a své psy. Nejmrazivější bivak jsem zažil v Orlických horách, kdy noční teploty dosáhly k -25°C.
Jak ovlivnili psi a mushing tvůj život?
Je to můj velký koníček a jako každý koníček chce své. Chce to plno času, péče, lásky, ale i odříkání. Mí psi a mushing, jako takový, mi změnil život a jsem za to rád. Není nic krásnějšího než se psím spřežením brázdit nekonečné sněhové pláně.
(2014)
|
|
|
|
