Zdeněk Zetek
Jak jste se k musherství dostal?
Musherství se věnuji asi dvacet let, od koupě prvního psa. Od devadesátého osmého roku jezdím se spřežením na různé vyjížďky. Dostal jsem se k tomu prakticky náhodou. Na obrázku se mi zalíbil pes husky, který měl nádherné modré oči. Z první výplaty jsem si jej pořídil a začal s ním chodit na procházky, pak jsem se dozvěděl, že se s nimi dá jezdit i na saních. Po pěti letech jsem si pořídil další dva psy. Počty pak postupně narůstaly, dnes jich mám rovných deset.
To musí být pro vás docela zápřah. Přece jen samotný husky musí vyžadovat spoustu pozornosti.
Určitě potřebuje nějakým způsobem zabavit. Pokud je dlouho zavřený, potřebuje se vyběhat, jinak je nevrlý a všechno kouše. Jeden můj kamarád ze Vsetína choval čtyři husky v bytě. Měl to sice komplikovanější, ale zvládal to.
Pořádají se v našem regionu závody, které lidé mohou běžně navštívit?
V současnosti se v našem regionu závody nepořádají. Dříve se jezdilo na Pustevnách, ale kvůli různým komplikacím se to tam zrušilo. Tratě také využívají běžkaři a není tam takový prostor, kde by se dalo zastavit i se spřežením. Nejbližší jsou závody v Olomouci na Svatém kopečku, pořádané na jaře a podzim. V zimě jezdívám na slovenskou Oravu. Na kárách mě závody příliš nebaví, raději se účastním zimních soutěží. Podle mě patří pes na sníh, kára je pro mě pouze příprava na zimu.
Je mezi závodníky nějaká rivalita nebo je to spíše přátelské setkání?
Na závodech se rádi vidíme, často si v určitých záležitostech radíme. Jsou lidé, kterým nedělá problémy říct, jak krmí, jaké dávky trénují. Někdo si to více hlídá a druhému je to jedno. Ono to není vždy jenom o člověku, jak je trénuje nebo čím je krmí, ale často to bývá v psech samotných. Jsem členem také jednoho klubu, kterému pomáhám s organizací závodů.
Jak často s pejsky trénujete?
Každý den to nestíhám, ale snažím se s nimi jezdit čtyřikrát týdně. Většinou s nimi trávím víkendy, protože mám volno. Teď jsem si ale domluvil v práci, že ráno budu chodit později. Ještě, než se rozední, vyrazím s nimi na trénink, pak se vracím do práce. Tréninky si plánuji sám, za ty roky už mám nějaké zkušenosti. Vím, co si psi mohou dovolit, ale z počátku jsem se radil s kamarády. K samotným závodům jsem se také dostal přes kamarády, co mi některé psy prodali. Z počátku jsem jezdil po okolí, na své první závody jsem se vydal do Bernartic u Nového Jičína. Tam jsem se seznámil s ostatními jezdci z našeho kraje.
Je důležité mít všechny psy od štěněte?
Nyní mám už druhé spřežení, devět psů mám od štěněte a jednoho nejstaršího jsem si pořizoval už dospělého. U prvního spřežení jsem měl od štěněte pouze tři psy, ostatní byli dokoupeni od majitelů, kteří s nimi přestali jezdit. Všechno to ale byli zkušení psi, kteří měli něco odježděné. U psů se také hodně sleduje rodokmen, sleduje se chovatelská linie, která dobře a rychle běhá.
Máte nějaký sen, který byste si chtěl v musherství splnit?
Každý má sen trochu jiný, jelikož ho dělá různá sorta lidí. Jsou tu lidé, kteří chtějí jezdit co nejrychleji. Pak jsou tu romantici, kteří rádi jezdí dlouhé závody, jako je Šediváčkův long pořádaný v Orlických horách. Tato trasa měří tři sta třicet kilometrů, to už není o rychlosti, ale o nejdelším svozu po trati. Každý má různé cíle, někdo chce být mistr světa ve sprintu nebo se chce účastnit dlouhých závodů ve Finsku, Švédsku nebo v Americe. Já se řadím ke skupině musherů, kteří by si chtěli zajezdit v severských zemích.
(2014)
Huskyho si pořídil z první výplaty
|
|
|
|
