Dělat to tak, aby to pořád
bavilo mě i psy
Jméno a příjmení? Daniela Horáková
Věk? 27
Zaměstnání, povolání? učitelka, 2. stupeň ZŠ
Klub? MC Český ráj
Jaké vybavení používáš?
většinu věcí mám od Non-stop Dogwear
Kde trénuješ?
v okolí Ústí nad Labem a Děčína
Disciplíny, kategorie (třídy závodů)?
SC1, Bkj, občas CC (spíš tak tréninkově)
Počet a plemena psů?
Aktuálně máme 3 psy, jednoho křížence, jednoho maďarského ohaře a poslední přírůstek je evropský saňový pes.
Jména, věk psů a něco o nich?
Navi - 6 let, náš pan pes, který nás k tomu všemu přivedl a byl u těch úplných začátků. Aktuálně už netrénuje, užívá si procházky v lese, ale taky teplo postele a funguje jako taková chůva pro ty dva mladší.
Toko - 4 roky, klasický maďar, stále veselý a hravý. Když je v zápřahu, dává do toho 100 % a opravdu to miluje. Každá aktivita s ním je čistá radost a instantní štěstí.
Espen - 10 měsíců, naše aktuální torpédo. Jeho osobnost se ještě formuje, ale už teď má obrovskou chuť do jakékoliv práce s námi, miluje balónky víc, než svůj vlastní život a zároveň je to asi nejmazlivější tvor ve vesmíru.
Jak a čím krmíš své psy?
Krmíme granulemi Kaniko, nejstarší pes má Adult verzi, ohaři mají Active+/Puppy verzi. K tomu Geloren, lososový olej, v období intenzivního trénování přidávám ke granulím i vývary a maso.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
Tento sport jsem znala už dříve a vždy mě to k němu táhlo, ale aktivně jsem začala až s prvním psem, tedy nějakých 5 let zpátky.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Mushing už jsem znala z dřívějška díky Dagmar Nešněrové. Když jsem si pak pořídila prvního psa, který neměl úplně nejlepší přivolání, začali jsme společně běhat a chodit na postroji, aby se mohl nějak vybít, ale zároveň nebyl bez vodítka. A tím to vlastně všechno začalo. 
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Jako úspěch beru každý hezky a čistě odjetý závod, kdy do toho jsme schopni dát všechno, nikdo se nezraní a není žádný konflikt na trati. To jsem pak nejvíc happy nehledě na umístění.
Největší sportovní zážitek?
Jednoznačně účast na mistrovství Evropy 2022 v Německu.
Tvůj nejtěžší závod?
Dog Epic prozatím zůstává na vrcholu tohoto žebříčku. 
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Pro ten pocit, co mi to dává, neskutečně mě to naplňuje. Já jsem od přírody nervák a řešílek a hlavou mi běhá milion různých věcí každou minutu. Ale když mám psa v zápřahu, neexistuje nic, jen pes, já a další zatáčka, nádech a výdech. Je to nepopsatelný.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dalo by se říct, že mi dává smysl života. Díky svým psům mám v životě již zaběhlou rutinu, každodenní dlouhé procházky, tréninky, v podstatě žijeme napůl v lese. Mám díky nim motivaci posouvat se dál, překonávat se, díky tomu jsem zhubla 20 kg a našla zdravý životní balanc. Mám díky tomu sportu spoustu přátel, které bych jinak nepoznala. Ten sport mi dal určitý životní styl, který mě strašně baví a naplňuje a dává mi to celé vlastně tak nějak smysl. A co mi to bere? Peníze, jednoznačně. Asi i určitou svobodu, nemůžu se jen tak rozhodnout, že pojedu na dovču, nebo že budu celý víkend u kámošky a podobně, navíc vše se přizpůsobuje termínům závodů. A bere mi to hodně času. V podstatě kromě práce a psů už nic jiného nestíhám.
Tvůj nejbližší velký závod? CaniX Open v dubnu a těšíme se moc!
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?
Moji psi. Když vidím, jak do toho pokaždý dávají všechno a nechávají tam pro mě srdce, nutí mě to makat víc, abych jim to tolik nekazila. Zároveň i každý náš úspěch mi ukazuje, že to má smysl na sobě pracovat a posouvat se.
Jak často a jak trénuješ?
Pokud jsou psi v přípravě, tak mají trénink každý druhý den, samozřejmě různé typy tréninků a různou intenzitu. Já 3x týdně vyběhnu a k tomu pak skládám různě cvičení, plavání a jízdu na kole/kolobrndě podle toho, jak se nám to zrovna hodí do týdne a dne.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
No jéje! Jasně, jsem hrozný nervák.
Máš nějaký předzávodní rituál?
Předzávodní rituály mám a pomáhají mi zvládat ten stres. Jsou to vlastně klasické úkony před závodem, takže projet si trať, připravit si stroj na kterém jedu, napojit psa, pak zahřívání sebe i psa a tak dále. Vždy se soustředím na tyhle kroky, ze kterých se stala tak nějak rutina a mě i psy to uklidňuje.
Na co se nejvíc těšíš po závodě?
Většinou se po závodě těším na další závod.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Doroste nám štěně, takže hlavní cíle pro tento rok jsou začít ho pomalu zařazovat do tréninku a absolvovat s ním na podzim nějaké zkušební závody, uvidíme, jak vše půjde.
Tvé cíle do budoucna?
Dělat to tak, aby to pořád bavilo mě i psy. A mít je pořád na prvním místě před nějakými ambicemi. Dokud to takhle u nás zůstane, tak je mi jedno, kolik toho vyhrajeme.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Asi nebát se toho. Ale zároveň ať si to dobře rozmyslí. Není to jen koníček, je to životní styl. Člověku to kompletně překope život. A pak taky aby měl psa vždy na prvním místě. Pes by neměl být jen nástroj pro tenhle sport, je to parťák.
Pár slov na závěr?
Asi jen díky všem, co se na tomhle mým snu podílejí a díky mým psům, že jsou moji kumpáni pro každou špatnost. 
21. ledna 2023
