Trpělivost růže přináší
Jméno a příjmení?
- Gabriela Kovaříková
Klub?
- TJ Sokol Maxičky
Jaké vybavení používáš?
- Non-stop dogwear
Disciplína?
- Canicross
Jména a plemena psů?
- IRON ROSE - anglický pointer
- Bruss - anglický bulteriér
- Neytiri - evropský saňový pes
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
- V listopadu 2017
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
- Jako malá jsem vystřídala velké množství sportů. Před poznáním musherského světa jsem dělala po dobu dvou let závodně cheerleading. V době, kdy jsem s tímto sportem skončila jsme doma měli ročního anglického bulteriéra Brusse. Jako malá jsem si přála věnovat se nějakému sportu společně se svým pejskem. Nejvíce se mi líbili agility, a tak jsem tuto příležitost využila a vydala se na náš první trénink. Bohužel u tohoto typu sportu jsme dlouho nevydrželi. Jak náš první trénink rychle začal, tak také rychle skočil. Hned po první lekci mi bylo jasné, že toto pro nás nebude. Brusse místo mých párečků a sýrů zajímalo mnohem víc kamarádíčkování s jinými pejsky. Když došlo na přeskakování překážek, tak mu zapomněl zřejmě někdo vysvětlit, že se přes ně má skákat a né jít přímo skrz ně a bořit je. Byla jsem z toho zklamaná. O pár dní později, když jsme byli venku na venčící procházce, jsme potkali partu běžců, jak společně běží i se svými pejsky. Za nedlouho za mnou přišla moje maminka s tím, že objevila tento sport zvaný „canicross”. Ukázala mi nějaká videa z mistrovství světa, které se tehdy konalo v Polsku v roce 2017. Po dalším pátrání jsme narazili na webové stránky behejsepsem.cz a jejich tréninky canicrossu. Netrvalo dlouho a uháněli jsme na náš první trénink. Hned po prvním vyběhnutí jsem věděla, že je to ono. Že je to sport, který budeme a chci dělat a rozhodně s ním jen tak nepřestaneme.
- Naše závodní kariéra odstartovala v březnu 2018, kdy jsme se zúčastnili našeho úplně prvního závodu zvaný „KANIKO Hon na Beránka” od Nučické smečky, z. s. Trať měřila něco přes 4 km. Co si tak matně vybavuji, byla to převážně rovná až mírně zvlněná, velice hravá trať. Byla to úžasná zkušenost. Vyzkoušet si poměřit své síly i s jinými závodníky a zažít poprvé opravdovou atmosféru canicrossových závodů. Na závod jsem jela bez ambicí, s pocitem, že si to jdeme jenom vyzkoušet. Nakonec mě velice překvapilo, že jsme se v kategorii junioři/juniorky (14-17 let včetně) umístili na 3. místě z 13 juniorů. Před námi se umístily dvě slečny, které měly evropáčky. Na druhé místo nám scházelo pouhých 13 vteřin. Měla jsem nepopsatelnou radost. Na tenhle závod nikdy nezapomenu.
- S Brussem jsem aktivně závodila nějaké 2 roky. Jenže s každým dalším rokem byl canicross čím dál tím víc populárnější a známější a konkurence začala sílit. Na scéně se začali obětovat junioři, kteří měli za psí parťáky právě evropáčky. Bohužel s bulíkem jim člověk, i kdybych chtěl sebevíce, nemohl konkurovat. V té době, kdy už to bylo opravdu náročné udržet tempo s ostatními závodníky, měl můj strejda doma roční malou müsterlandskou ohařku Sindy. Vrhla jsem se do akce a začala s ní běhat a trénovat. Tímto bych chtěla svému strejdovi moc poděkovat, že ve mně měl důvěru a umožnil mi se Sindy běhat a tímto směrem si ji vychovat k obrazu svému. Náš první závod zvaný „Vojkovický fofrrr” jsme absolvovaly na konci listopadu 2019. Bylo to úžasné a domů jsme odjely s kovem nejcennějším.
- I když Sindy byla naprosto úžasná a patřila do rodiny, stejně to nebylo ono, jako běhat se psem vlastním. Po dlouhém přemýšlení, dumání, přemlouvání rodičů a hledání, se na konci listopadu 2020 narodila moje osudová pointří holčička Rozárka. Moje velká spřízněná duše, pro kterou jsem si jela ke slovenským hranicím v polovině ledna 2021. Velká covidová pandemie mi umožnila být s ní doma 24/7. Distanční výuka se spícím štěňátkem na klíně byla věc neuvěřitelná a krásná. Během její prvního roku jsme spolu absolvovaly nespočet věcí a aktivit jako: psí kemp, výstavy, myslivecké tréninky, návštěvu hradů, zámků a penzionů, jízdu na vodě, stanování, nachozeno nekonečno kilometrů v lesích a nalezeno nekonečno keší. Náš první canicrossový závod jsme absolvovaly na začátku prosince 2021, s úsměvnou shodou okolností to byl „Vojkovický fofrr”, kde jsme opět odjely domů s kovem nejcennějším. Byla jsem neskutečně pyšná jak na Sindy, tak i na Rozárku. Canicrossovou kariéru jsem s Rozárkou odstartovala na konci roku 2021 a běháme společně do teď. Společně jsme uzavřely juniorskou kategorii a společně otevřely kategorii žen. Za sebou pár závodů máme, ale pevně doufám, že jich před námi ještě dost bude a budeme společně radostně běhat mnoho dalších let.
- Ještě tu musím na závěr zmínit, že naši psí smečku rozšířilo štěňátko evropáčka Neytiri, která je součástí naší rodiny od konce roku 2022, která se bude též věnovat mushingu, až na to bude mít potřebný věk.
Další oblíbené sporty?
- Jízda na koni
- Dogtrekking
- Geocaching
- Turistika
- Boulder
Největší sportovní úspěchy?
• Spartan Kids 2018 - Kutná Hora - 4. místo
• Spartan Kids 2019 - Kutná Hora - 4. místo
• Winter Spartan Kids 2019 - Vratislavice - 4. místo
• Cheerleading - MČR 2016 - Team AllGirl Junior L5 - 3. místo
• Cheerleading - MČR 2017 - Team AllGirl Junior L5 - ELITE - 3. místo
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Bruss
• Canicross tour s Fitminem 2018 - kategorie junioři/juniorky (14-17 let včetně) - výhra celého seriálu
• KANIKO Hon na Václava 2018 - kategorie junioři/juniorky (14-17 let včetně) - 1. místo
Rozárka
• MČR v canicrossu 2022 - kategorie juniorky (15-18 let včetně) - 5. místo
• Smržoff CUP 2022 první etapa - kategorie juniorky - 1. místo, nejrychlejší čas ze všech žen, druhý nejrychlejší čas ze 41 zúčastněných závodníků
• Salomon Ještěd Skyrace 2023 - kategorie Běhejsepsem.cz EASY ženy - 2. místo
• GR8 Trails Canicross Hradec Králové 2023 - kategorie ženy se psy nad 20 kg - 2. místo z 63 závodnic, jediná žena, která nás předběhla byla Martina Štěpánková
• Dog Biatlon 2023 - kategorie enduro ženy (10 km) - 2. místo
Největší sportovní zážitek?
- Závodů, o kterých bych mohla vyprávět je opravdu spousta. Každý závod byl něčím výjimečný, něčím unikátní a ke každému mám nějakou vzpomínku. Třeba když jsem běžela s Brussíkem při seriálovém závodu Nativia Challenge 2018 na Černou Horu v Jánských Lázní nebo když jsem běžela Hruboskalský canicross 2022 s Rozárkou a kvůli nepříznivému počasí jsem každý druhý krok na trase ležela na zemi.
- Však nejlepší sportovní zážitek byl jednoznačně CaniX Open 2023. Celovíkendový canicrossový závod, který jsme si s Rozárkou neskutečně užily. Všechno bylo naprosto skvělé - zázemí, atmosféra, trať a mnoho dalších věcí. Proč mi zrovna tento závod utkvěl v paměti, je z důvodu, že mi ukázal, že dobří lidé stále ještě existují. První závodní den jsme běžely trasu dlouhou 4 km v kategorii Canicross Open Ženy se psy nad 20 kg. Na startu před námi startovala jedna (tuším) finská závodnice s evropáčkem. Hned na začátku trasy jsme ji doběhly a předběhly. Asi v polovině trati nás opět doběhla a předběhla. Myslela jsem si, že už je konec, že už ji nedoženeme. Asi 700 m před cílem jsme ji s Rozárkou opět doběhly a běžely těsně vedle sebe. Posledních 100-200 m před cílem jsme už letěly a mačkaly z posledního. Běžely jsme společně s druhou závodnicí úplně přilepeně k sobě. Nevěděla jsem, jestli to té závodnici nevadí, hlavně při závěrečném hecování mi Rozárka vyštěkla, a tak jsem se lehce stáhla, abych závodnici nijak nebrzdila a nenarušovala její závodní zónu. Závodnice okamžitě v zápětí na mě začala radostně hulákat, mávat rukou dopředu a hecovat, ať opět přidám. Opravdu posledních pár metrů před cílem jsme ze sebe dostaly poslední síly, a ještě závodnici předběhly. V cíli jsme se přiřítily k sobě, objaly se a dopadly si ruce. Prohodily jsme rychlých pár slov, závodnice na mě začala chrlit, jak se jí tato část líbila. Neskutečně mě to zahřálo u srdíčka. V tento den jsme skočily společně s Rozárkou na 4. místě z 63 žen s průměrným tempem 3:29min/km. Druhý den jsme se zúčastnily kategorie Canicross Extra Short Ženy se psy nad 20 kg dlouhou 2 km. Tuto kategorii už směli absolvovat i elitní závodnici, konkurence byla opravdu velká. Nakonec se nám s Rozárkou povedlo umístit na 10. místě z 63 žen s průměrným tempem 3:19 min/km. Byly jsme v top 10 i s elitními závodnicemi. Tento závod nám neskutečně dal a moc ráda na něj budu vždycky vzpomínat.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
- Samozřejmě. První zlatou medaili jsme vyhráli společně s Brussíkem na druhé etapě seriálového závodu Canicross tour s Fitminem v juniorské kategorii na Hrubé Skále v srpnu 2018.
Tvůj sportovní vzor?
Šárka Stanovská
- Trenérka canicrossu, která si nás vzala společně s Brussíkem pod svá křídla a předala nám to nejdůležitější, pomohla nám postavit ty nejpevnější základy a ukázala nám to pravé kouzlo tohoto sportu. Díky jejím zkušenostem, které mi dala jsem následovně mohla zaučit další dva psy - Sindy a Rozárku. Díky ní se mi podařilo přemluvit mého tatínka, abych mohla mít svého vlastního psa. Díky ní jsem si též mohla splnit svůj velký sen, a to stát se trenérkou canicrossu. Dovolila mi jít v jejích stopách, a i když jí to musí to neustálé děkování unavovat, budu jí za všechno vděčná ještě hodně dlouho.
Šárko, za všechno moc děkuji.
Vítek Pavlišta
- Liberecký běžec, který podává neskutečné výkony. Občas si myslím, že se k nám na zemi dostal z jiné planety, protože jeho časy jsou impozantní. Představa, že je rychlejší bez psa, než někteří muži s evropáčky je obdivuhodné. Vítek nemá s canicrossem nic společného. Pár měsíců mi věnoval ze svého volného času a učil mě, jak správně běhat a dělal mi tréninkové plány. Dal mi obrovskou průpravu, naučil mě ještě větší dochvilnosti, naučil mě, že co bolí, to sílí a taky že to všechno pořádně bolelo. Nikdy nezapomenu na jeho tréninky na schodech. Už jen při té představě mě bolí lýtka. Díky němu jsem se po jeho trénincích dopracovala k neskutečné kondici. Jsem moc ráda, že jsem dostala možnost Vítka poznat.
Vítku, za všechno moc děkuji.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
- Miluji tu dokonalou souhru mezi psem a člověkem.
Tvé cíle do budoucna? Tvůj největší sportovní sen?
- Ráda bych jednou zkusila nějaké zahraniční canicrossové závody. Ráda bych jednou chtěla absolvovat nominační závody a podívat se tak na mistrovství Evropy a světa. Ráda bych jednou stála na bedně na MČR v canicrossu. Tato přání jsou zatím ještě ve hvězdách. Než se nám pořadí nějaké splnit, je před námi ještě spousta dřiny a práce.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
- Řekla bych, že jsem milovnice podzimu.
Tvé motto?
- Lepší přijít pozdě vysranej, než v čas posranej.
- Není špatného počasí, jen špatného oblečení.
- Trpělivost růže přináší.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
- Určitě se to nebát zkusit. Na plemeni a na velikosti psa rozhodně nezáleží. Je důležité to hlavně dělat pro radost, užít si to. Pes je vždy na prvním místě. Pořádně trénovat. Nenechat se odradit poznámkami od ostatních lidí.
Pár slov na závěr?
- Chtěla bych poděkovat všem, kteří nás na této cestě podrobují, mají v nás důvěru a drží nám palce. Největší díky patří mým rodičům, kteří veškeré závody absolvují se mnou, každý tréninky absolvují se mnou a přizpůsobili domácnost k tomu, abychom tenhle sport mohli dělat a vlastnit tuhle velkou dokonalou psí smečku.
3. října 2023
