Kooperace se psem dává sportu jiný rozměr
Jméno a příjmení?
Lenka Hnízdová (dříve Haramulová)
Přezdívka (jak ti říkají)?
Dříve Haramulenka, ale slyším na to stále
Věk? Brzy 33 – za nedlouho 35
Znamení? Vodnář
Rozměry? Přiměřené – 174 cm a 62 kg
Rezidence?
Spíše bych to nazvala „domečkem s předzahrádkou“
Zaměstnání, povolání?
Metodička účetnictví pro bytová družstva a SVJ
– nyní mateřská dovolená
Klub? TJ Sokol Maxičky
Disciplína? Canicross
Rodina?
V plánu. – plány se staly skutečností. Vdala jsem se, a především nám nyní doma začíná lézt sedmiměsíční chlapeček.
Jaké vybavení používáš?
To, co sedí, jak mně, tak psům – tedy od každého něco: ManMat, Dragrattan, Non-stop, Zero DC, ...
Kde trénuješ?
Všude, kde se dá. Nejčastěji v okolí bydliště, tedy Praha-západ a Praha. Ale trénuji také na návštěvách, pracovních cestách, dovolených. Bez běhu si nedovedu představit den. Nebo den asi ano, více dní už ne (mimo klasické podzimní pauzy – ta musí být a těším se na ni).
Počet a plemeno psů? Dva Jack Russell teriéři a ESP.
Jména a věk psů?
Geezer (JRT) – 5 let, Chewbacca (JRT) – 4 roky a Kasi (ESP) – 2 roky.
Čím krmíš své psy? Granule – každému dle jeho rozměrů a potřeb.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
První pokusy byly před 4 lety, když dospěl Geezer, ale s ním, jak jsem začala, tak jsem skončila (rozběhat se nám ho nepodařilo do dnes, ale maskot je skvělý). Začala jsem tedy na podzim 2018, když Chewíkovi byl rok.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Sama už jsem chvíli běhala, tak proč to nezkusit i se psem. Chewík se začal projevovat, jako mírně hyperaktivní, a tak jsem spojila jedno s druhým. Ale když se podívám na úplný začátek, tak mě k tomuto sportu přivedla Pavla Hrníčková – sraz JRT a PRT a možnost vyzkoušet si canicross (tehdy byl Geezer malé štěně a půjčila jsem si PRTku).
Předchozí sportovní kariéra?
Krátká, v roce 2013 jsem začala běhat (do té doby jsem nikdy nic nedělala – gaučing, TV, PC). A jako mnozí jsem přetáhla nápřah a byla nutná zdravotní pauza (2016/17). Opět jsem začínala na jaře 2018.
Největší sportovní úspěchy?
Zugspitze Ultratrail 2019 (39 km a 1900 m převýšení) – 13./103 v kategorii. Třeboňský maraton 2019, bez pár vteřin 3:20 hod. MČR v MID CC Stochov 2019 – 4. místo s JRTem.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Tak na ty ještě čekám. – stále čekám 
Největší sportovní zážitek?
V roce 2014, tedy ve svých běžeckých začátcích, jsem ve své kategorii vyhrála Český pohár v běhu do vrchu. A po canicrossové stránce zařazuji Biřičku 2019, kdy jsem se na start hlavní kategorie postavila s Chewíkem – v sobotu i v neděli makal start-cíl, každý stranový povel na jedničku, nikde žádné zastavování. Ukázal velké sportovní srdce, které má a já jsem z jeho práce byla opravdu nadšená. První závod, kde jsme dokázali prodat to, co trénujeme – neuvěřitelný pocit. Nyní uvedu obdobný pocit z letošního roku – tedy právě uplynulé závody v Bělči, které jsem běžela s Kasi. Poprvé jsme prodaly to, co zvládáme v tréninku a vlastně mnohem více. V té obrovské konkurenci si vážím 4. místa, ale především toho pocitu, že jsme tam jedna pro druhou nechaly maximum.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Na to už si nevzpomenu. Vzpomínám však na to, že když jsem začala běhat, tak jsem byla sběratelem druhých nebo čtvrtých míst.
Tvůj nejtěžší závod?
První maraton – maratonu v tempu se náročností jen tak něco nevyrovná, zlaté dlouhé běhání po horách. I druhý maraton 
Tvůj sportovní vzor?
Těch je – více či méně každý, kdo mě poráží a současně je tedy pro mne motivací dál na sobě pracovat. Dále je vzorem každý, kdo zvládá skloubit sport a rodinu.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Kooperace se psem dává sportu jiný rozměr. Najednou na to nejsem sama, ale jsme na to dva (minimálně).
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Teprve jsem začala a ráda bych se mu ještě nějakou dobu věnovala. Proti mnohým v tomto sportu, jsme po těch pár letech stále v začátcích a ráda budu pokračovat. Dál na sobě pracovat a snažit se lépe trénovat psy, protože na to nyní nebyl příliš prostor.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi jednoznačně mnoho společných zážitků se psím parťákem. Nebere mi v tuto chvíli nic.
Tvé nejoblíbenější závody? Asi ty horské
Jak často a jak moc trénuješ?
Sama sebe cca 5-6 dnů v týdnu, někdy 2x denně – v týdnu popobíhám do práce/z práce, o víkendu dlouhý běh, nebo závod. Se psem trénuji cca 2x týdně. Podle období naběhám 60-80 km/týden. – u tohoto se snažím vytrvat stále i přes mateřské povinnosti, není to snadné a děje se tak za cenu brzkého vstávání, ale pokud člověk chce, tak všechno jde – samo se to nenaběhá.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Řekla bych, že čím náročnější trénink je a já jsem z něj více zničená, tím oblíbenější ve výsledku je. Tím se do kategorie oblíbených dostávají neoblíbené kopce a dráha. Top jsou dlouhé běhy v mírnějším tempu – sama (20-30 km) i se psem (15-20 km). – v posledních měsících jsem se do zničujících tréninků vůbec nepouštěla, tak uvidíme, jak budou oblíbené v příští sezóně, protože bez nich už se asi neobejdu.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?
Motivaci ani moc nehledám – naštěstí zatím není třeba. Dál mě žene to, že ještě nějaké rezervy mám a je kam se posunout. A když si vezmu canicross, tak mě žene dál to nadšení Chewíka (kdo ho zažil, tak chápe). – další motivací je určitě Kasi, protože ta pro mne otevřela nové sportovní brány a vím, že na sobě musím hodně zapracovat. S Chewíkem dál trénuji, ale závodí s ním spíše páníček, ale on vždy bude mým nejlepším trenérem.
Co předzávodní nervozita, týká se tě? Ano, a jaká.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na ten pocit, že to mám za sebou. A ráda si dám sklenku vína a sushi.
Něco z tajů tvé přípravy?
Žádné taje nejsou – hlavně dělám to, co mě baví a podle pocitu.
Tvůj zdravotní stav?
Přiměřený – vždy může být lépe, ale hlavně, že není hůře. Lépe by bylo, kdybych neflákala protahování a také doplňky, například v podobě posilování.
Dopuješ?
Často se mluví o mateřství, jako o hormonálním dopingu – tak jestli na tom něco je, tak ano
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Sportovní cíle na nadcházející sezónu nejsou žádné. – pro sezónu 2022? Užít si ji na maximum a vytěžit z ní, co půjde, a to hlavně bez zranění svého, i psího.
Tvé cíle do budoucna?
Kvalifikovat se na nějakou tu „větší“ akci. – to zůstává jako cíl – a nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se, zažít si to (konkurence se stále posouvá a já jsem stále krok, či dva, za ní).
Tvůj největší sportovní sen?
Dokud jsem jen běhala, sama bez psa, tak sny byly ve smyslu 5/10/21/42 km za nějaký čas, ale postupem času se přesouvají ke canicrossu. Nyní je to účast na nějaké té „větší“ akci a také jednoznačně zažít TDM.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Řekla bych, že trochu nudně. Vstanu, popoběhnu do práce, pracuji, popoběhnu z práce, aktivity s pesany a spát. – drobná změna. Vstanu brzy ráno, dítko dostane první jídlo a dál spí pod dozorem, mezi tím mám své brzkoranní 1-2 hodinky pro sebe a pro pesany, kolem 6-7hod přebírám dítko a začíná celodenní kolotoč. Podvečer dle potřeby další trénink nebo venčení, ukládání a padnutí …
Tvé další koníčky? Focení.
Co jíš a piješ nejraději? Sushi, bílé víno.
Kdybys měla možnost potkat své mladší já, jakou radu bys mu dala?
Žádnou. Kdybych neprošla vším, čím jsem si prošla, ať už pozitivním, nebo negativním, tak bych nebyla taková, jaká jsem a tam, kde jsem.
V čem jsi opravdu dobrá?
Pečení vánočního cukroví. – tím už si nejsem tak jistá
Kdo tě nejvíc zlobí? Matyáš, ale od něj se to nepočítá.
Mluvíš sama se sebou?
Od doby, co mám pesany, tak ne – mluvím s nimi. Občas to musí působit komicky.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Každé roční období má něco do sebe. A tak si v létě nestěžuji, že je horko, nebo v zimě, že je zima. Užívám si každé. Není špatné počasí, je špatné oblečení.
Dáváš si novoroční předsevzetí? Nedávám – nejsou potřeba.
Co si přeješ?
ESP – splněno. Nyní si přeji především zdraví pro celou rodinku, pro pesany a abych se dál mohla věnovat tomu, co mě baví a nic a nikoho nezanedbávala.
Kolik jazyků znáš, kolikrát jsi člověkem?
Tak pak jsem asi jedním jediným člověkem – nejlépe umím česky. Dobrá, také mám nějaké základy angličtiny a francouzštiny.
Co ti udělá největší radost?
Určitě Matyáškův úsměv, sushi, lahev dobrého vína a v neposlední řadě dobře odvedený sportovní výkon.
Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš? Nikdy neříkej nikdy.
Tvoje oblíbená barva? Hlavně veselá.
Jaký by měl být tvůj partner?
V tomto ohledu je vše tak, jak má být. Děkuji za podporu, které se mi dostává. Nemá to se mnou jednoduché. – řekla bych, že to má čím dál tím těžší.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději? Na horách.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Nedoběhnutý závod na 10 km na dráze pro střevní potíže – po 18,5 kolech z 25 – první zastávka za keříky u oválu, finální stopka po další půlce okruhu na WC. Dnes se tomu již směji, ale i taková může být nervozita ze závodů.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Nebojte se a zkuste to, za to nic nedáte a třeba vás to chytne, jako mnoho nás dalších. Na nic netlačte a všemu dejte volný průběh. Hlavně z toho mějte radost.
19. září 2019, aktualizováno 24. listopadu 2021
