Povídání o Aljašce
Já už bohužel nejezdím ani rekreačně, i když z nějaké nostalgie mám pořád koloběžku. Ale stále mně to chybí. Fenka, kterou mám z útulku ze Slovenska na to není, při běhu odskakuje do stran a znáš to, starého psa novým kouskům nenaučíš. A na starý kolena se přizabít nechci. A druhá Yorika oslavila v září 16. Jsem ráda, že ještě hodinové procházky dává. Takže chodíme.
No a teď trochu o Aljašce. Už jsem zmiňovala, že Aljaška byl můj sen asi 20 let. Jedině díky mému nejstaršímu synovi, který trochu zasponzoroval, a jeho bývalé spolužačce, která dělá individuální zájezdy, hlavně pro fotografy, jsem se na tu Aljašku dostala. Jeli jsme čtyři, tři baby a manžel jedné z nich.
Největší zážitek byl v Brooks campu na Katmai, kde jsme měli zajištěné dvě noci už rok dopředu. Tolik medvědů jsem neviděla po celý svůj život. Prvního, který pár metrů vylezl z lesa před námi, jsme málem odnesli infarktem, ale další nás už tolik nerozhodili.
Co se týče psů, byli jsme u Mishi Wiljes na návštěvě. Misha je moc milá a bylo to krásné setkání, i když její vyprávění o Yukon Questu bylo hodně překvapivé pro mé společníky, protože nemohli pochopit, že závodníci spí v mraze u svých psů.
Jinak příroda na Aljašce je úchvatná, nedá se na ni zapomenout. A proto jsme zase ve stejném složení jeli za dva roky znovu. To už jsem si hradila sama, půl roku jsem šetřila jak blázen, abych se tam dostala.
Aljaška k nám však byla nevlídná, skoro 14 dní pršelo. Ale i v dešti má své kouzlo, jen zvířátka byla zalezlá. Byla jsem se podívat v kennelu Seavey. Asi stovka tažných psů, docela tvrdě makají i v létě, vozí turisty. Bylo mně jich líto, protože bylo asi 30 stupňů. Jinak dobrý zážitek, mají tam jen jednoho čistého haskouna a toho mohou turisté mazlit. Snášel to docela statečně.
Pak také byl pěkný zážitek 120 mil po řece do Skwentny, kde mají naši známí srub. Ze Skwentny jsem si přivezla ztracenou botičku z Iditarodu. Moc si ji cením.
Zážitků bylo mnohem víc, ale to je spíš na knihu. Nikdy na Aljašku nezapomenu, ta nádhera přírody se mně vryla do duše. A ještě musím zmínit vstřícnost místních, zastavíš na silnici a auto, které jede kolem, zastaví také, jestli jsme OK a nepotřebujeme něco. To jsme zírali, pak už si zvykneš.
20. března 2023
