Člověk díky mushingu pozná pohled
mimo svoji sociální bublinu
Jméno a příjmení? Petr Kolář
Věk?
Každý rok jiný. Fiktivní narozeniny dle FCB mám 1. 1. 1944.
Chtěl jsem použít 31. 2., ale to bohužel nejde.
Musím říct, že hodně lidí si všimlo, že rok 1944 asi není reálný.
Rozměry? Zatím se neustále zvětšuji.
Vztah? Už nějaký ten pátek ženatý.
Rodina? Dvě děti, s jedinou ženou.
Rezidence?
Hlubočky, nedaleko od Olomouce. Asi 3 km od Radíkova,
kde se donedávna pořádaly závody.
Alma mater? VŠB TU Ostrava.
Zaměstnání, povolání?
Kancelářská krysa mezinárodního korporátu v leteckém průmyslu.
Klub?
3 – Obří skály, nejstarší aktivní klub v ČR.
Jaké vybavení používáš?
Všechny české značky. Od každé něco. Nějak nechápu tu módu nakupovat předražené nekvalitní věci vyrobené v Číně. Obojky, pokud někde nevyhrajeme, si šiji sám. Vodítka také. Vždycky mě zarazí dotaz na nějakém fóru, kde a jaký koupit sedák pro děti. Když jsem ho dokázal ušít pro své dítě já sám, tak to zvládne každý.
Kde trénuješ?
Nejvíc doma okolo Radíkova. Když napadne tak na běžkách v Jeseníkách.
Disciplíny, kategorie (třídy závodů)?
Canicrossem jsem začínal, pak MBKJ, MSC2, MSKJ2 a nejradši mám longový SKJ. Sprintům jsem zatím nějak na chuť nepřišel. To už raději long na dogtreku.
Počet, plemena a jména psů?
Začalo to malamutem Cidem (1995), kříženec jezevčíka a vlčáka Bob (1997), pak opět malamut Artur (2008). Aktuálně dva alaskáni, Ole s Einarem (2016).
Čím krmíš své psy? Masem, škvarky, granulemi + příloha.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
Řekl bych, že s prvním malamutem v roce 1995. První závod byl ale až Cakov v roce 2009.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Tak nějak nás do toho namočil první malamut, na běžkách. Dvojka malamut a jezevčík v Jeseníkách byla unikátní a nepřehlédnutelná. S Arturem už jsme se pak podívali i někam po světě.
Tvé dřívější sportovní aktivity?
Všechno rekreačně. Mám za sebou pár závodů na běžkách v dětství. Ale Olomouc není zrovna lyžařská oblast. Na základní škole jsem 2 roky tancoval (se svojí budoucí ženou). 
Až v 15 letech jsem začal prošlapávat cestu florbalu v Olomouci. Měl jsem jako jeden z prvních lidí v Olomouci trenérskou licenci i licenci rozhodčího. Mám dokonce i jeden vyhraný turnaj už v dospělosti v golfu na hřišti v Motole. Ale, že bych byl nějaké sportovně zázračné dítě se říct nedá.
Současné další sportovní aktivity?
Podzim a zima je podřízena psům. Jaro až podzim odpočívám a snažím se udržovat dům i zahradu.
Další oblíbené sporty?
Sjezdové lyžování, 1x ročně si zajdu na golf, ale žere to hrozně moc času. Turistika, vlastně všechny sporty, co už jdou dělat s dětma.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
2. místo na MS IFSS v Bessans v roce 2019. Pak jsem dokončil a několikrát vyhrál i Šediváčka, Janovičky, Innerkrems, Krainu Wilka, Oravský long, Šumava Trail...
Nejlepší pocit po nějakém závodu?
Sice každého zajímá jen první místo, ale nejhezčí pocit je, když dojdeš 100 km a zatleská ti celá terasa po Šeráku.
Největší sportovní zážitek?
Dvakrát na běžkách za polárním kruhem. Napodruhé se mi dokonce podařilo zdolat nejvyšší horu Finska, s Arturem.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Na to nejde zapomenout, MBKJ Cakov 2009 s malamutem, sám v kategorii.
Tvůj nejtěžší závod?
Na těžké závody nebo etapy se nejvíce vzpomíná. První long Stopou strejdy Šeráka 2011. Poslední etapa Ledovky 2023, kdy celou etapu pršelo. Janovičky 2019 na ledu. Můj první Šedivák 2013 s jedním malamutem. Šedivák 2018, kdy jsem spadnul v Šervůdu do potoka a dojížděl etapu kompletně mokrý.
Tvůj sportovní vzor?
Ole Einar Bjørndalen, ale spíš jsem se snažil od každého zajímavého, kterého jsem v životě potkal, si něco zapamatovat a pak třeba využít.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Protože jezdit na běžkách nebo koloběžce bez psa je hrozná dřina.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud mi to bude dávat smysl. Jak pro psy, tak pro mě.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Vždycky je to o vystoupení z mé komfortní zóny. To na jednu stranu nemám rád, ale hrozně mě to baví. Co nebolí, to tě nikam neposouvá.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Bere mi spoustu volného času, který bych mohl smysluplněji v životě využít, ale jak se znám, stejně bych to proležel na gauči a to nechci. Co mi dal, docela dost známých, pár kamarádů a větší životní rozhled. Člověk díky mushingu pozná pohled mimo svoji sociální bublinu.
Tvé nejoblíbenější závody?
Všechny delší závody na sněhu. Šediváček je top, Innerkrems. Pak bych docela rád řekl, že Plzeňáci dělají závody, které se mi opravdu líbí. Závod o třech zatáčkách po rovině v maximální rychlosti není můj šálek čaje.
Jak často a jak moc trénuješ?
Podle toho, co vyhovuje psům, ale dle statistik to vychází cca každý druhý den od září do půlky března. Přes léto jsem rád, že dojdu po svých do práce.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejradši mám noční trénink na sněhu. Když stoupáte za úplňku na Dlouhé stráně v mínus 10 °C na prašánku. Nic víc není. Zato na podzim v bahně na koloběžce po tmě to vyloženě nenávidím a snažím se tomu co nejvíce vyhnout.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se...?
Největší motivaci mám na letní dovolené u moře, kde se nemůžu dočkat, až v září konečně zapřáhnu.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Řekl bych, že to mám více méně zautomatizované. Když je klidný člověk, jsou klidní i psi.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Nejvíc se těším do sprchy po noci na bivaku.
S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?
Největší srandista je Martin Ducháč. Dokud tam bude on, vždycky to bude stát za to.
Něco z tajů tvé přípravy?
Nic netajím, kdo chce, ať se na cokoliv zeptá.
Tvůj největší sportovní sen?
Dokázat vybalancovat mé sportovní ambice s rodinným životem, svoji kondici i zdraví psů.
Která část dne je tvou oblíbenou?
Nejraději mám noc, to se spí, a to já můžu dělat pořád.
Tvé další koníčky?
Baví mě dogtrekking, ale spíš to je o tom, že se jde dlouho a docela si u toho pokecám s lidmi okolo. Kolečkové brusle, ale používám u toho hole. Snažím se jednou ročně si na nich vyjet 17km kopec na Dlouhé stráně. Baví mě trenažér veslování. Jak už jsem psal golf. Celkově hodně sleduji sport v TV. Nejlepší je biatlon, propadl jsem mu už v roce 1998 a od té doby jsem nevynechal jedinou sezónu u TV.
Co jíš a piješ nejraději?
Za předky jsem měl lovce mamutů, a ne sběrače kořínků. Takže mám rád bifteky. Piji všechno. Nejsem vyhraněný vůči ničemu.
Kdybys měl možnost potkat své mladší já, jakou radu bys mu dal?
Na nic nečekej, a hlavně nic neodkládej na další sezónu. Psi stárnou strašně rychle a než se naděješ jsou z nich důchodci.
V čem jsi opravdu dobrý?
Jsem asociální introvert a daří se mi to úspěšně maskovat. Nejlepší jsem v ležení u televize.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Zima, to je jasné.
Jaká by měla být tvá partnerka?
Přesně taková, jakou aktuálně mám. Řekl bych, že je důležité mít po boku člověka, který tě dokáže vrátit do reality.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
Jsem spokojený přesně tam kde jsem. Nedostižný sen je bydlet tam, kde ráno budu lyžovat a odpoledne se dá koupat v moři.
Na co se nejvíc těšíš? Až konečně dostanu rozum, ale moc tomu nevěřím.
Tvé motto?
Budu se snažit, ale neslibuju. Všichni kouči na světě ho nesnáší.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Těch by bylo. Snažím se je zaznamenávat na svém fcb profilu.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Já nejsem ten, co by měl ostatním radit. Ti, co to potřebují, si stejně nenechají poradit. Pro rady si choďte k těm, co to dělají již několik psích generací.
Pár slov na závěr?
Podle mě je škoda hned na začátku zbytečně tlačit na pilu. Nikdo neví, co ho bude bavit a kterým směrem se bude ubírat. Já jsem rád, že jsem si prošel postupným vývojem. Jsem rád, že jsem potkal docela dost lidí, kteří mě v mushingu určitě někam posunuli. Mně to tak vyhovovalo, ale chápu, že někomu to nemusí stačit.
Jinak hlavně na prašan!!!
31. května 2023
