Všechny naše sny se mohou stát skutečností,
pokud máme odvahu a sílu
Jméno a příjmení? Sandra Hutařová
Přezdívka (jak ti říkají)? Sendy
Věk? 20 let
Znamení? Kozoroh
Vztah? zadaná
Rodina?
taťka Kamil, mamka Alenka a dva bráchové, Kamil a Patrik
Zaměstnání, povolání? studentka v Českých Budějovicích
Klub? Klub Českého horského psa
Kde trénuješ? Vysočina, hlavně Jihlava a okolí domu
Třídy závodů? C1 nebo MB2,
v současné době se snažím jezdit spíše midy
Počet a plemeno psů?
5 českých horských psů (feneček)
Jména a věk psů?
Nejstarší Grace 10 let, Aischen 7 let, Arka 6 let, Sárí 4 roky a nejmladší Héra ani ne 2 roky.
Čím krmíš své psy?
Krmím především masem s různou přílohou jako jsou nudle, rýže, zelenina. Další složku jídelníčku smečky tvoří granule značky Profine.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
Se sportem jsem začala před 6 lety se svojí první čechohoračkou Grace na závodech v Dobříši.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
K tomuto sportu mě přivedl můj táta, který mě vzal jako malou holku na Šediváčkův long, abych se podívala, jak to chodí s větším spřežením. A já jsem mu v té chvíli řekla, že až budu velká, tak ten závod jednou pojedu. Hrozně mě už tehdy nadchlo to divoké spojení musherů se svou smečkou. Jejich netrpělivý výraz, než konečně budou moci vyrazit na dlouhou mrazivou cestu, se mi vryl do paměti a já věděla, že tohle jednou musím zažít také.
Současné další sportovní aktivity? Jízda na koni a břišní tanec.
Největší sportovní úspěchy?
Mimo psí sporty jsem se umístila se svou taneční skupinou na 1. místě na mistrovství republiky s břišními tanci.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
V roce 2019 jsem poprvé jela Šediváčkův long, který jsem úspěšně dokončila. Skončila jsem na 5. místě v kategorii LT1 se 4 psy. Ten rok dojelo závod zhruba 40 spřežení ze 100, a i proto to pro mě byl mnohem větší úspěch, že jsem mohla patřit mezi ně.
Tvůj nejtěžší závod? Můj zatím nejtěžší závod byl právě Šediváčkův long.
Tvůj sportovní vzor? Vanda Kmochová.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Psi jsou se mnou celý život, narodila jsem se do rodiny plné novofundlanďáků. Pro mě jsou psi součástí rodiny a bez nich by rodina nebyla úplná. Když jsme si pořídili rasu šlechtěnou ke sportu a psy i mě to baví, tak proč nám brát radost.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Pokud možno celý život.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Nelíbí se mi, jak někteří lidé říkají, že český horský pes pro ně není konkurence. Pravda je však úplně jiná. Čechohorák je velký pracant a nikdy svého psovoda nenechá ve štychu a dokáže se sebe vyždímat velké výkony.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi lásku od psů, pohyb a čas strávený v přírodě. Nevím o ničem, co by mi bral a čeho bych mohla litovat.
Tvé nejoblíbenější závody?
Každý závod je parádní, ale závod, kde vlastně nic nemusím a jen se vezu, tak to je závod v Bělči nad Orlicí.
Jak často a jak moc trénuješ?
Podle toho, jak mám školu, ale snažím se aspoň 2-3 dny v týdnu s tím, že když jsem ve škole se psy, trénuje můj taťka. Vzhledem k tomu, že teď studuju vysokou školu, tak jezdím domů jen na víkendy, což je na trénování a čas strávený se psy dost málo.
Kde hledáš motivaci?
Nejvíc mě motivují asi psi, ten jejich chtíč. Sama mám také nastavené nějaké cíle, takže to je další důvod se zlepšovat.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Bohužel ano, ale hned jak odstartujeme, tak už je vše v pořádku a celá nervozita ze mě opadne.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Aby sezóna proběhla bez problémů kvůli epidemii, která závodní situaci dost komplikuje.
Tvé cíle do budoucna?
Ukázat lidem, že i český horský pes je vynikající pes do tahu a zviditelnit tak národní plemeno, které by si zasloužilo mnohem více příznivců.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Každý den je úplně jiný a podle harmonogramu mi nikdy nešlo žít, aspoň ne dlouhodobě. Jsem člověk, co nerad plánuje každý den přesně do puntíku.
Tvé další koníčky?
Různé ruční práce jako háčkování nebo pletení, tanec a jízda na koni.
Jaká jsi?
Dost tvrdohlavá a svá. Je mi vcelku jedno, co si o mně ostatní myslí a jdu si přímo za svým, a to mnohdy i přes mrtvoly.
Kdybys měla možnost potkat své mladší já, jakou radu bys mu dala?
Nebuď tak vyplašená a žij život naplno, život je totiž jen jeden.
V čem jsi opravdu dobrá?
Pokud bych se zeptala svých kamarádů, řekli by, že jsem jim skvělou podporou. Dokážu dobře motivovat a svému okolí umím vždy zvednout náladu.
Jaké máš zlozvyky?
Stojím si za svým, i když vím, že je to totální blbost, taková typická blondýna.
Kdy jsi byla nejvíc nervózní?
Nevím, jestli při zkouškovém období na vysoké škole nebo na Šediváčkově longu při třetí etapě, kdy jsem věděla, že jsem poslední a všichni čekají, než dojedu na bivak.
Jaké máš dilema? Kolik psů mi doma mamka ještě dovolí.
Z čeho máš strach?
Ze života, děsí mě složitá životní rozhodnutí, a to, jak se bude můj život dál odvíjet. Nemám příliš ráda velké změny.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Zima a spousty sněhu.
Co si přeješ? Další pejsky.
Kolik jazyků znáš, kolikrát jsi člověkem?
Mám maturitu z angličtiny, základy z ruštiny a němčiny.
Co (kdo) ti udělá největší radost?
Když nějaká naše fenečka čeká štěňátka a já vidím, jak jde na svět další krásný pejsek, který toho v životě může spoustu dokázat.
Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš?
Toho je spousty, ale není to nic, co by mě vyvádělo z míry. Spíše se soustředím na zdokonalování v tom, v čem jsem už teď dobrá, abych jednou byla ještě lepší.
Co tě vždycky rozesměje?
Má rodina jak psí, tak normální a samozřejmě moji přátelé.
Pomáháš ráda druhým? Ano.
Tvoje oblíbená barva? Černá.
Jaký by měl být tvůj partner?
Měl by mít rád psy, podporovat mě v tom, co se psy chci dosáhnout, být mojí oporou. A měl by mě milovat.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději?
Na vesnici nebo na samotě. Ovšem furt bych ráda zůstala v České republice.
Kdybys teď mohla být kdekoli, kde bys chtěla být?
S rodinou a se psy, mít všechny pohromadě.
Na co se nejvíc těšíš? Na sníh, až budeme moc vytáhnout sáně.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Na akční a sci-fi. Mojí oblíbenou sérií je Rychle a zběsile.
Tvé motto?
Je to motto, co mi říká taťka celý život - Všechno jde, když se chce.
V mém podání - Všechny naše sny se mohou stát skutečností, pokud máme odvahu a sílu.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Vůbec není potřeba se bát a je potřeba si to hlavně užít. Začátky sice nejsou jednoduché, ale i v tomto sportu si člověk najde spousty přátel, kteří pak vždy ochotně poradí.
Pár slov na závěr?
Na závěr bych ráda řekla, že není nutné se obávat se svou smečkou vyrazit na závody, i když nejsou úplně typickým plemenem pro tento sport. Každý pes i člověk se pod správným vedením může stát skvělým musherem. Stačí pouze vyrazit.
4. listopadu 2021
