Strašně mě to chytlo
a je z toho srdcovka do konce života
Jméno a příjmení? Tomáš Kočí
Znamení?
no, … rozhraní Býk/Blíženec,
ascendent taky Blíženec a v čínským Opice,
pro numerology životní číslo 9,
takže asi dokonalej blázen? 
Klub? náš Canicross Olomouc 
Disciplíny? CC, BKJ
Jména a věk psů?
Pepinka – 1,5 roku a Linneček – 6 let
Něco o tvých psech?
mikro ESP převlečené za kelpie
Jaké vybavení používáš?
Na CC mám svůj hodně starý, dost jetý, proprděný, ale ideálně sedící sedák na mou prdku – vodítko na CC raději klasické s uzlem a na BKJ pak celopružící. A postroj na psa, to je nekončící alchymie.
Kde trénuješ?
Vlastně díky tomu, že vedeme výběhy CC, tak trénujeme se psem 2x týdně v rozumné míře v tahu po intervalech neustále. Pokud ale jde o specifikum, jako například závod v BKJ, pak trénuji vše bez psa a dřu se tam jen já. Je to ale jen kvůli tomu, že BKJ s malým psem je úplně o něčem jiném než s velkým tažanem. Musíš na 100 % za své, nejsi jen pilot, ale i motor, a to vodítko musí být napnuté jen symbolicky. Je to dřina, ale posunujeme se a atakujeme na rovině v dvoudenním 2x4 km závodě průměrku 30 km/h s jen 18 kg prdíkem.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Dostal jsem tenkrát, od své budoucí ženy (se kterou jsem se čerstvě seznámil) sedák, vodítko, 12 kg zkušenou fenečku Girrinku s postrojem a „návod“ se stranovými povely, který jsem si pro jistotu nalepil na pozici hodinek, protože žena odjela zpět do Čech pro druhou holčičku. Tím to vše začalo - psal se rok 2015.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Všechny „úspěchy“ jsou jen naše malé „osobní cíle“, protože v dnešním světě velkých psů speciálně šlechtěných na výkon pro tento sport, my s těmi našimi kelpičkami nemůžeme konkurovat top výkonem – avšak jsme tam a zaujmeme alespoň diváky tím nadšením a srdíčkem. Snažíme se však vše dělat správně a čistě a snažíme se toto fair play předat i ostatním, kteří chtějí s námi nově začít. Po pravdě, běžel jsem už tolikrát s většími psy a užíval si to, že do kopce jen mihotám nohama, tepovku mám hodně pod maximálním limitem a dosahuju tím krásných časů, aniž bych se nějak moc musel snažit. S malým psem musíš maximálně za své, ale to je to, co mě samotného posouvá k lepším výsledkům. Tím to samozřejmě nechci nijak zlehčovat, protože i u těch nejlepších to není jen o psovi, který to odedře, je to současně i o běžci, či tomu, co si stoupne na kolobku nebo kolo a valí to taky na své maximum. Za mě obrovský obdiv pro všechny, kteří dosáhli maxima a úspěchu.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Strašně mě to chytlo a je z toho srdcovka do konce života. Běhal jsem už předtím sám, ale se psem je to taková specifická nepopsatelná symbióza.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Jak už jsem říkal předtím, líbí se mi to souznění se psem, ale nelíbí se mi něčí přehnané ambice, ať už jde o výsledky nebo jen když si někdo kompenzuje své životní bolístky a snaží se prostě vyniknout, … pravda lidské příběhy jsou různé a každý nějak bojuje, ale nikdy by to nemělo být na úkor psa.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Hihi, to se spíš zeptej těch lepších, bo žádná medaile z toho s malou kelpií nebude. Ale vlastně jo, Alča Zbožínková (Nučická smečka) dělá supr závody, které jsou speciálkou pro plemena a tam (vzhledem k tomu, že já i parťák jsme asi v nejlepším, no spíše on) už konečně chceme stát na 1. místě na bedně. Loni nám to pokazila „havárka” na trati, kdy bylo samozřejmě nutno pomoci, a tak snad to letos vyjde. Zkusíme obě kategorie – BKJ i CC. Linn na to má a já se prostě hecnu na max, i kdyby mě měl dotáhnout po zemi do cíle.
Sponzoři?
Nenechám se svázat sponzory. Pak hrozí to, že pes nebo já budeme muset nosit postroj, který by od konkurence seděl lépe.
Jsi musher?
Rád bych řekl že ano, ale cítím to jinak, a to s velkou pokorou. Ti jediní a správní musheři jsou pro mě opravdu jen ti, co mají doma velké klasické spřežení. Ano, svět se vyvíjí, sněhu je málo a vše se obrací k individuálům a k top výkonům. Ale je potřeba nezapomenout, že díky nim tento sport u nás vznikl a nyní jsou tak trochu upozadění. Já sám s tím nic nenadělám, ale mám k některým obrovský respekt, protože to je ten prapůvodní opravdový musherský život.
Za co bys dal palec dolů českému mushingu?
Tak schválně, kdo si vzpomene, když jsem si na protest na MR oblékl trikot “konkurenčního” klubu? Fair play by tu měla být, alespoň ve sportu obecně, ale to by museli všichni hrát fér hru.
Tvé další koníčky? Koníčci. 
Lžeš? Lžeš často?
Lžu cíleně asi jen na výběhách CC, že tohle je poslední kopec nahoru. Ale díky tomu se myslím zatím všichni běžci posunuli směrem kupředu.
Kdy jsi byl nejvíc nervózní?
Naposledy asi, když jsem jel první závod v BKJ s nášlapy. V tomhle jsem totální klaustrofobik a mám paniku, pokud se svými končetinami nemůžu hnout tam, kde chci já. Ale překonal jsem to tréninkem. Teď si je nemůžu vynachválit. Je to obrovský posun v rychlosti.
Co nesnášíš?
Faleš od lidí, ti, kteří jsou k tobě navenek milí a pak tě za zády podělají. Takový ale byl, je a bude bohužel svět.
Mluvíš sám se sebou?
Já prej melu furt, dokonce i když běžím bez psa u začátečníků, tak prý stále říkám stranovky.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Jaro, ale musí to fakt být jaro, a ne hned léto.
Prohrál jsi někdy sázku?
Jestli narážíš na to třeba někde nahej proběhnout na náměstí, tak to zatím ne. Ale dostal jsem k čtyřicetinám soukromý kvadriatlon, kde jsem měl jen boratky, a věř, že to tam nedrží.
Tvé motto? Buď vždy fér, snaž se být lepší, ale ne za každou cenu.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
To jsme radili už před 14 dny začátečníkům, stav se. 
8. dubna 2023
