Jaroslav Soumar
Počátky firmy MANMAT sahají až do roku 1982, kdy její zakladatel Jaroslav Soumar začal s výrobou horolezeckých úvazků, které byly určeny převážně pro kamarády horolezce. V roce 1992 jsme byli osloveni zahraničním zákazníkem, který požadoval vyrobení postrojů pro psí spřežení. Jak se později ukázalo, v tomto oboru byl velký prostor pro rozvoj a inovace, a tak jsme se mu začali věnovat naplno. V současné době vyvážíme psí postroje do všech zemí, kde se sport se psy provozuje. Obchodní zástupce máme od Aljašky, přes Japonsko, Jihoafrickou republiku až na Nový Zéland.
"Zavolal mi kamarád, jestli bych pro jednoho Belgičana ušil postroje na psy. Říkal jsem si, to je jen jinak zamotaná kšanda, zkusím to. Chtěli tehdy asi patnáct set postrojů, které jsme mu vyrobili. U druhé série začal vydírat s cenou, tak jsme se rozešli. Zbylo mi asi třicet postrojů, dal jsem nějaké Ivanu Kobrovi a rok jsem o nich nevěděl. A když jsme se potkali, říkal mi: "To jsou nejlepší postroje, které jsem kdy měl."
Začínal jsem sám šít doma na půdě, teď spolupracuji s třiceti lidmi. Pětaosmdesát procent naší výroby je export. Vyrábíme zásadně z českých materiálů, v Čechách a s českými zaměstnanci. To je pravidlo, kterého se firma bude držet."
Podnikat jsi začal už v dobách „reálného socialismu“, je to tak?
Ano. Začínal jsem šít horolezecký úvazky a tenkrát mi hodně pomohli kluci z oddílu. Když byli někde lézt a měli na sobě sedák, co jsem šil, tak říkali, kdo a kde je dělá. Takže už někdy v roce 1982 nebo 83 jsem začal s šitím úvazků. A v roce 1985 jsem už měl povolení od Národního výboru pro „Drobnou hospodářskou činnost“. Nikdy jsem neměl žádnou půjčku: ušil jsem jeden sedák, prodal ho a za to nakoupil materiál na další dva, ty prodal a nakoupil na čtyři… V té době, jako každý, jsem musel mít hlavní zaměstnání. Od jara 90, hned jak to šlo, jsem přešel na volnou nohu. Zhruba v roce 92 mě oslovil kamarád, kterej bydlel v Holandsku, jestli bych dokázal ušít postroje na psy. Dneska jsou postroje náš prioritní sortiment.
Firma se původně jmenovala MARMOT a dnes MANMAT. Pod značkou MARMOT se šily i batohy, ty se dnes jmenují DOLDY – proč nastala ta změna?
Značku Marmot jsem měl zaregistrovanou na patentovém úřadě, ale existovala v USA značka „Marmot Delaware“, která hlavně dělá oblečení. Tenkrát se začaly rozšiřovat a zaregistrovali si značku v Čechách. Šlo jim hlavně o to, aby batohy, který dělal Milan Doležal v Machově, prodávali pod značkou Marmot oni. Hlavně jim šlo o grafický tvar značky – nápis v trojúhelníku. Meloun potom firmu přejmenoval na DOLDY, ale já zůstal u MARMOT. Na výstavu „Sportprag“ pak přišel chlap s foťákem, vyfotil si jméno firmy, a když jsem dojel domů, už jsem od nich měl „výhružnej“ mail, že musím od užívání značky odstoupit. Takže jsem si vzal český Známkový zákon a opsal jsem jim první paragraf – dodneška si ho pamatuju: Pokud ohlašovatel (což byla firma „Marmot Delaware“) zjistí, že na trhu již je subjekt se stejným názvem, který v prvních dvou letech činnosti získal rozlišovací schopnost výrobku pod daným názvem, je ohlašovatel povinen ho na trhu strpět. Týden na to se mi ozvala právnická kancelář z Prahy, že mi firma „Marmot Delaware“ nabízí spojení firem. Když jsem odmítnul, tak mi nabídnul odkoupení firmy, ale na to jsem samozřejmě taky nepřistoupil. Ale protože oni mají ve spoustě států světa chráněnou značku Marmot, tak jsem musel, hlavně kvůli exportu, firmu přejmenovat. Udělal jsem to tak, aby vizuálně změna nebyla moc vidět. A protože trojúhelník zůstal v nezměněný podobě, jsou od něj odstavený (smích). A dneska se kolem toho už neděje nic.
Fungovala spolupráce s horolezci tak, že po Tobě chtěli úvazky na nějakou expedici?
Takhle jsme to dělali pořád. Jednodušší to bylo v tom, že jsme se vlastně všichni znali. Takže to spíš byla taková pomoc kamarádům a pro mě reklama. Úvazky dneska šijeme spíš z nostalgie, děláme jich tak 500 ročně. Třeba atest mě stojí 15.000,- na rok, ale používám to jako reklamní trik. Nitě, který se dají koupit v krámě, mají nosnost třicet deka. Nitě, kterýma šijeme sedáky mají nosnost 4,5 kila. A ty používáme i na psí postroje. Pokud za mnou někdo přijde s deset let starým postrojem, že nevydrželo šití, je to pro mě pořád reklamace.
Od roku 1992 tedy šiješ postroje na psy.
První postroje jsem šil pro kamaráda v Holandsku, ale spolupráce s ním nebyla smysluplná. Těch pár kusů, co mi z toho zbylo, jsem dal Ivanovi Kobrovi a ten mi po nějaký době řekl, že to jsou nejlepší postroje, co kdy viděl. Začal jsem se o to zajímat. První krok byl, že jsme odjeli do Krkonoš, měřili psy a dělali konfekční tabulky.
Dá se říct, že postroje pro psy firmy Manmat jsou světová extra třída?
Určitě. Veškerá naše výroba je postavená na nejvyšší kvalitě. První místo, kam jsme začali prodávat, byla Aljaška. Když to v Americe nešlo, tak jsme udělali jednu věc: prošli jsme katalogy, našli nejdražší postroje, přidali deset centů a za tu cenu je prodávali. Vycházeli jsme z psychologie západního trhu - jsme nejlepší, tak ať jsme i nejdražší. Okamžitě nastal obrovský obrat.
Winston Churchill říkal, že nejme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Platí, že lidé si za kvalitu rádi připlatí?
Určitě. Pokud se podíváš na sortiment výrobků pro psy, tak devětadevadesát procent jich je vyrobených v Číně. Musím obchodníkům vysvětlovat, proč si u mě maj koupit obojek za 88,- Kč, když vzhledově stejný seženou za dvacku. Naše výrobky nemaj nic společnýho s Čínou a dneska na to hodně lidí slyší. A všude zdůrazňuju, že všechno je dělaný ne v EU, ale v Český republice a z českých materiálů.
Jak probíhala expanze do světa?
Jednou mi volala Ivana Nolke, která mě zastupuje v Severní Americe a je původem z Hradce Králové, jestli bysme nemohli dát za velkoobchodní cenu deset obojků pro Jeffa Kinga. To je člověk, který v té době vyhrál už 4x Iditarod . Když se v USA, v místech, kde padá sníh, zeptáš lidí, kdo je prezident Spojených států, budou to vědět tři lidi z pěti, ale Jeffa Kinga zná každý.
A Evropa?
V severní Evropě to bylo strašně složitý. Protože jejich představa vypadala asi tak, jak může někdo z „jihu“ dělat postroje pro psy, když tady ani pořádně nemáme sníh? Na evropský trh jsem se dostal přes Ameriku. Když jsem poslal Jeffovi postroje a chtěl po něm, aby mi někam umístil reklamu, řekl mi, že takhle to nepůjde, protože má generálního sponzora a má tak pět palců volnýho místa. Ale vymyslel něco jinýho: odjel závod v krátkých postrojích, který se používaj spíš na procházky se psem po parku. Potom na titulní stránce časopisu Mushing, který vychází ve spoustě jazykových mutací po celým světě, vyšla fotka Jeffa se psem v mých postrojích s textem: Světová senzace: v postrojích, ve kterých chodí kočky po Chicagu, vyhrál Jeff King Iditarod. V rozhovorech pak Jeff několikrát opakoval, že spolupracuje s firmou Manmat z Čech. A během pár dní začali přicházet objednávky ze severní Evropy, že by chtěli ty postroje, který děláme pro Jeffa Kinga.
Hodně lidí v Čechách Jeffa Kinga nezná. Dá se celý ten příběh nějak připodobnit, aby z toho bylo jasně vidět, co spolupráce s ním znamená?
Je to asi tak, jako kdybys vyráběl modely autíček a ozval se ti Michael Schumacher, že s tebou chce spolupracovat.
Pokračuje spolupráce s Jeffem dál?
Jeff letos skončil, ale kamarádi jsme samozřejmě pořád. Poslední čtyři roky vyhrává nejslavnější závody Lance Mackey. To je legendární rodina žijící přímo ve Fairbanks. On je už třetí generace závodníků a jeho otec i děda vyhráli Iditarod. Poslední tři roky vím, že jezdí v našich oblečkách, ale do spolupráce s ním se mi moc nechtělo. Na můj vkus bere závody moc komerčně, moc jde po úspěchu. Ale nakonec jsme se na spolupráci dohodli. A další úžasná věc: závody letos jezdí i kluk z Jamajky, který bydlí na Aljašce u Lance. Je nesmírně populární, i když nejede na umístění. Trochu jako z filmu Kokosy na sněhu... (smích). Pro tuto sezonu jsme pro ně dělali jednu sadu oblečků žlutých a druhou černých. (smích) Kdo z nich, jaký použije, nevím.
Takže nepotřebuješ celostránkové reklamy v časopisech?
Nedávám reklamy vůbec nikde. Idea mýho podnikání je jednoduchá: vyrábět kvalitní věci a chytit dobrý lidi, u kterých je výrobek vidět.
Když jsi začal obchodovat s Amerikou, uměl jsi anglicky?
Ne, a neumím dodnes.
Jak s nimi komunikuješ?
Anglicky. (smích)
Tak teď přesně víme, o co se jedná!
Je to asi takhle: my jsme dneska světová jednička ve výrobě psích postrojů. Jediný problémy, co řešíme, jsou, že nás někde někdo kopíruje. Dokonce i názvosloví, který jsem vymyslel, se dneska používá po celým světě. Spíš se jedná o to, že většinu těch lidí beru jako kamarády, a i naše obchodní vztahy jsou postavený na přátelství. A když se dva lidi chtějí domluvit, tak se domluví. Pokud ne, tak se nedomluví ani Čech s Čechem.
Pokud si představím zeměkouli, kde nejdál od České republiky najdeme Tvoje postroje?
Na sever to je Aljaška a na jihu Pretorie v Jihoafrický republice. To jsou stálá zastoupení. Ale měli jsme objednávku na polstrovaný obojek z Nového Zélandu. Cena je 120 korun, poštovné 970,-. Máme obchodního zástupce na Mallorce. Co tam s tím dělaj, opravdu nevím. (smích)
(2011)
Jaroslav Soumar - majitel firmy MANMAT
Rozhovor s Jaroslavem Soumarem
