Osobnosti českého mushingu

Pavel Lněnička

Jako kluk rád chodil s foťákem do přírody pozorovat zvířata. Chtěl být hajným, ale nevyšlo to kvůli zdravotním problémům. Tak měl doma alespoň fretku, tchoře, kuny, staral se o poštolku, choval medvídky mývaly, myši, rybičky, želvy, raky, pískomily.

Ve dvaadevadesátém se vypravil do Švédska, a v národním parku Abisko natrefil na krásného bílého psa. "Byl přivázaný ke stromu, měl tam misku s vodou a ceduli, že kdo chce, může si ho odvést. Dvanáct dnů s námi cestoval po Švédsku, propašovali jsme ho pod sedadlem i do Norska a do Dánska, ale nakonec mi ho zabavili na hranicích Němci," zavzpomínal Pavel Lněnička.

"Rok poté jsem si tedy pořídil kolii. Když jsem s ní byl na první výstavě, potkal jsem tam znova tohoto bílého psa. Domluvil jsem se s jeho chovatelem, že bych chtěl štěně. Slíbil, že bude mít krytí, takže by to šlo. Za půl roku jsme mu volali, ale neměl. Tak jsme si koupili fenku a měsíc na to, před Vánoci, nám přišel dopis od toho pána, jestli bychom nechtěli pejska, že se dcera odstěhovala a že ho už nezvládají. Jeli jsme se na něj podívat, a ještě ten den jsme si ho dovezli domů. Na uvítanou, když jsem ho přivezl ukázat mé budoucí ženě, tak jim zardousil dvě slepice.

Těsně před svatbou mi přišel dopis od paní, kterou jsem potkal na výstavě, že by mi taky nechala svého samojeda. Při návratu ze svatební cesty jsme se proto s manželkou rozdělili, já jel přes Třeboň, manželka přes Svitavy. A dovezl jsem dalšího psa. Byli jsme domluveni, že si ho nechám tak rok. Zapřáhl jsem ho a za pár dní byl závod. Se dvěma psy jsem jel jak stíhačka, byl jsem čtvrtý z deseti, na dalším závodě třetí... Všichni koukali, protože se samojedy nikdo takové časy nejezdil.

A pak se ozvali další lidé, že mají samojeda v paneláku a že to už nejde", popsal své začátky sympatický musher, který prý nejezdí ani tolik o první místo, ale spíš pro lidi, aby viděli, jak se dřív žilo na severu. I proto jezdí oblečený v kožešinách, liščí ohon má i na helmě, která je pro závody předepsaná. "Beru to jako návrat k romantice, jako show, jako recesi," zdůraznil.

A jak trénuje? "Jezdím se spřežením do práce, někdy zajedu s klukem do školy, pro chleba do krámu. A nejradši vyrážím v zimě jen tak do polí," vyjmenoval Pavel Lněnička, který prý trénuje, ale pro jeho psi je to pouhá zábava. Nejdelší tréninkovou trať jezdí do musherova zaměstnání, je to 22 kilometrů a ujedou je za 1 hodinu a 45 minut. V létě, kdy pro vysoké teploty psi neběhají, pomáhají na zahradě. Na vozíku vozí trávu, seno, dříví, nebo vláčí bránami políčko. Pro jeho psy je pravou zábavou vozit děti z okolních mateřských škol musherova bydliště, oblíbili si i honičky ve výběhu, prohánějí se s kozami, ovcemi i trkání s kozlem. "Hlavní jejich zábavou však je ležet na zádech s nohama vzhůru a pohlcovat sluneční paprsky," podotkl Pavel Lněnička.

V roce 2000 stál Pavel Lněnička u nového českého rekordu v Červeném Kostelci v nejpočetnějším zápřahu samojedů. Do jednoho spřežení zapřáhl dvacet sedm psů. O jednoho samojeda tak překonal rekord vytvořený v roce 1952 ve Spojených státech amerických.

(2008)

Musher Pavel Lněnička trénuje psy samojedy od roku 1993. Momentálně jich má ve své chovatelské stanici Z měsíčního světla sedm. A při každé vhodné příležitosti je všechny zapřáhne do saní. I ti starší běhají, dokud je to možné.

"Ve psím spřežení musí být jeden vůdčí pes. Někteří psi si to mezi sebou opakovaně vyříkávají. Zato fenky jsou hodné. Ty se neperou. Jen musím dát pozor na to, když se hárají. To pak psi myslí úplně na něco jiného než na tah. Na závody ale jezdím se psy. Fenky jsou na tréninku úžasné, ale na závodě se nenechají do ničeho nutit. Jako by říkaly, zapřáhni si psy, my nepotřebujeme vyhrávat," popisuje svůj život se samojedy musher a chovatel ze Strakova u Litomyšle Pavel Lněnička.

Chlupy psů samojedů jsou duté, a tudíž dokonale záhřevné. Podobně to mají lední medvědi nebo polární lišky. Rodina Lněničků chlupy pravidelně vyčesává a rozhodně nevyhazuje. Dají se z nich totiž upříst nitě a pletou se sukně nebo svetry, které dokonale ochrání před krutou zimou.

(leden 2020)

Pes, který vás zahřeje v posteli i na saních

Se spřežením samojedů jezdí i do práce

U Bukové hory se utkali musheři

Pavel Lněnička - musher

Se samojedy naběhá tisíc kilometrů za měsíc

Na tréninku s osmi samojedy

Krasavci z Měsíčního světla