Vanda Kmochová
Vandu Kmochovou lze bez nadsázky nazvat Musherkou s velkým M. Patří mezi zkušené jezdce, od prvopočátku zapřahá naše národní plemeno - české horské psy. V posledních letech ji můžeme vidět s osmičlenným zápřahem, což je de facto již jediné velké spřežení složené z těchto psů, vyšlechtěných křížením kanadského tažného psa a slovenského čuvače.
Je to určitě škoda, neboť co Vanda se svými svěřenci dokáže, jakou má se svojí malou postavou ve smečce vybudovanou autoritu a ovladatelnost, to bývá častým terčem obdivů jak ostatních musherů, tak diváků. Ke svým pejskům přistupuje s neskutečnou láskou a porozuměním, sama je však nenápadná a skromná.
Technické zázemí jí zajišťuje, stejnému koníčku oddaný, manžel Petr, spolu vytváří sehraný tým. Již několik let Vanda své spřežení připravuje a přivádí na start výhradně dlouhých a středních tratí. Společně jsou ozdobou všech závodů a živou propagací tohoto nedoceněného národního plemene.
Prvního psa si pořídila ve čtyřiceti letech. „Jeli jsme se s manželem podívat na závody psích spřežení na Komáří Vížku s tím, že jsme chtěli sehnat psa na hlídání k rodinnému domu. A taky psa, který rád sportuje, aby s námi jezdil na běžky. O tom, že bychom měli psí spřežení, jsme vůbec neuvažovali,“ říká děčínská musherka Vanda Kmochová.
Vyhlídli si plemeno českého horského psa, kterého si také koupili. „Je to tažný pes a jezdil se mnou na běžky. Manžel chtěl pak taky takového, abychom mohli jezdit společně. Nenápadně se počet psů rozrůstal až jsme jich měli několik a mohli jsme vytvořit spřežení,“ vypráví Vanda Kmochová. Nyní jí dům hlídá deset českých horských psů a v klidu může vytvořit psí osmispřeží, se kterým také objíždí závody po republice.
Velké ambice si ale děčínská musherka nedělá. „Na žádný velký proslulý aljašský závod psích spřežení se nechystám. To bych se asi musela narodit znova a obětovat tomu celý svůj život. Tam už jde skutečně o život. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale začala jsem závodit poněkud později,“ směje se Vanda Kmochová.
Děčínská musherka trénuje na děčínském Sněžníku. V zimě se saněmi, přes léto s kárkou. Ale na třicetikilometrový okruh se svým psím osmispřežím vyráží pravidelně. „Teď už to jde, jsem už v důchodu. Když jsem ale chodila do práce, bylo to s trénováním horší. Naštěstí jsem si mohla pracovní dobu přizpůsobit podle potřeby a věnovat se svému koníčku,“ říká Vanda Kmochová.
O tom, jak náročné je chovat deset psů vážících až čtyřicet kilogramů, nikdo nepochybuje. „Měsíčně mně psi vyjdou na více než deset tisíc korun. Za to už by byly pěkné Bahamy, možná i několik. Ale za nic na světě bych to nevyměnila,“ dodává děčínská musherka.
(2010)
„Tomu plemenu propadnete snadno,“ ví i nejstarší česká musherka Vanda Kmochová. Prvního „horáka“ si na počátku 90. let pořídili s manželem na hlídání velkého pozemku, záhy se ale nadšeným běžkařům osvědčil i pro skijöring. Přibyl tak druhý pes, a než paní Kmochová těsně před sedmdesátkou skončila s aktivní sportovní kariérou, vystřídalo se u nich v kotcích 25 zástupců velebené rasy. Prošla s nimi prakticky všechny disciplíny, poslední roky zakotvila u spřežení na dlouhých tratích.
(květen 2024)
Pes nejen pro české hory slaví čtyřicítku
Za nic na světě bych psy nevyměnila, ani za Bahamy
