Zuzana Kynclová
Zuzka se před pár lety vyhoupla z ohromující běžkyně, kterou jste mohli potkávat na canicrossových závodech vždy s úsměvem od ucha k uchu se svým malamutem, na doslova torpédo s mladým evropákem velikosti koně - Fíkem. Od té doby sbírají medaile prakticky na každém canicrossovém závodu, na jehož start se postaví.
Zuzka je všestrannou běžkyní, která přišla z prostředí atletiky a můžete ji potkat na tratích od krosu přes ovál až po canicross.
(2024)
Kdo je kdo v musherském sportu
ME ICF 2019, Chevetogne (Belgie) - RelayCCF: 2. místo
MS ICF 2022, Plédran (Francie) - CFV1: 1. místo
ME IFSS dryland 2022, Leipa (Německo) - DCWM40: 2. místo
MS ICF 2023, Leipa (Německo) - CCMWI: 3. místo
MS ICF 2023, Leipa (Německo) - Relay CCW: 3. místo
Chovatelská stanice od Mamutí skály byla zaregistrována v roce 1992.
V rozhlase jsme zaslechli upoutávku na běh se psem a ze zvědavosti se vydali do hostivařského lesoparku, kde jsme se seznámili s průkopníkem canicrossu u nás, s Fandou Burdou. Poté následovaly další závody, triatlony, duatlony, bikejöringy. Poznali jsme spoustu milých a nadšených lidiček, Jarku Slavatovou, Renču a Honzu Horákovi, Jarku a Vítka Procházkovi, Evu a Radka Loučkovi, Katku Palečkovou, Jirku Klesala, Ivana Houžvičku a mnoho dalších, nechť mi ostatní prominou, že jsem je nejmenovala. Zkusila jsem si i opravdové závody psích spřežení v zimě na Komáří Vížce a ve Vrchlabí i s noční jízdou, ale nejsem soutěživý typ a raději se kochám krajinou po loukách a v lesích v okolí domova.
Ke sportu a lásce ke psům jsme vedli i dcery Zuzku a Květku, myslím, že mají na co vzpomínat. Spaly ve stanu pod peřinou v kulichu, jedly z ešusu a cestovaly ve Škodě 105 na zadní sedačce spolu se dvěma slintajícími malamutkami. O prázdninách jsme vyráželi i s psíky na výpravy na Starou Živohošť. S turistickou mapou a s ověnčenými koly spacáky, vodou a potřebami pro přežití jsme budili značnou pozornost. V kempu dostávali pejsci od paní z kiosku pomačkané bábovky a pan správce nám nezapočítal psy ani kola. Zřejmě setkání se seveřanem zapálilo jiskřičku v srdci každého romantika.
(Zuzana Kynclová st.)
Moje sportovní aktivity se psy začaly vcelku nenápadně. Přivezete si domů štěňátko, a když vyroste, přemýšlíte, jakou aktivitu pro něj zvolit, aby se nenudilo a moc nezlobilo. Běh je přirozený pohyb jak pro člověka, tak i psa a bylo rozhodnuto. V rozhlase jsem slyšela upoutávku na závod „Běžec a pes“ a ze zvědavosti se vydala spolu s manželem a dcerami do Hostivařského lesoparku ve Škodě 105 spolu s německou ovčandou. Psal se rok 1993. Závod pořádaly Musher’s klub Centrum, Klub českého horského psa a Sportovní klub Bering Praha v rámci pohárové soutěže Centrum Cup 1993. Tam jsme se seznámili s průkopníkem canicrossu Františkem Burdou. Závodu se účastnil manžel Standa, druhého závodu v této kategorii se zúčastnila dcera Zuzka s fenkou aljašského malamuta. Já startovala až ve třetím závodě Centrum Cup 1993.
Za podpory mojí velké rodiny, kamarádů, Fandy Burdy, Jarky Slavatové, manželů Loučkových a Horákových jsme uspořádali u nás na loukách v Petříkově také malý běh se psy a rok poté rodinný štafetový canicross dvojic.
Poté jsem absolvovala triatlony v Sadské a Hlučíně, duatlony, bikejöringy pod záštitou výše jmenovaných klubů v Hostivaři a Sadské, bikejöringy ve Škvořeticích, závody psích spřežení na saních na Komáří Vížce a ve Vrchlabí i s noční jízdou. Po zakoupení koloběžky to byly závody v Jičíně pod Zebínem, na Točníku, Hornabergu a v Bělči nad Orlicí. Absolvovala jsem dogtrekking ve Žďárských vrších, bohužel jsem ušla pouhých 40 km a vzdala, nemajíc to správné obutí. Triatlony, duatlony a canicrossy absolvovaly i moje dcery a kde nebyly vypsány dětské kategorie, soutěžily mezi dospělými a vedly si skvěle.
Co se týče vybavení na sportovní aktivity se psy, tak to je také téma na delší vyprávění. Naše první postoje a lana na saně jsme měli ušité na míru od manželů Síbrtových (ch. st. ze Síbrtů), saně nám sehnala paní Kůrová (ch. st. z Rontu-Aru), Standa měl kolo Favorit a já dámského Favorita bez přehazovačky, brzdění dozadu šlapkou, kterého jsem dostala od dědečka ve 4. třídě. Dcery jezdily na kolech Sobi. Koloběžka byla od f. Hota, i se sedátkem. Jako vodící šňůry jsme používali slabá lana z Bauhausu uvázaná v pase.
Naše dcery, Zuzka a Květka mají určitě na co vzpomínat. Spaly ve stanu pod peřinou v kulichu, jedly z hliníkového ešusu a jezdily ve Škodě 105 na zadní sedačce spolu se slintajícími malamutkami. O prázdninách jsme vyráželi i s psíky na výpravy na Starou Živohošť. S turistickou mapou a s koly ověšenými potřebami pro bivak jsme budili značnou pozornost. V kempu dostávali pejsci od paní z kiosku pomačkané pečivo a pan správce nám nezapočítal do ceny v tábořišti psy. Zřejmě setkání se seveřanem zapálilo jiskřičku v srdci každého romantika.
Následovalo období, kdy jsem se věnovala jen vystavování našich malamutů a závodění přerušila. Zjištění, že léta utíkají a kila přibývají, mě přesvědčilo se k závodění opět vrátit. Chyběla mi závodní atmosféra, souhra šesti nohou, kde se pes i pán musí spoléhat jeden na druhého a protnout cílovou pásku společně. Nyní jezdím na koloběžce Kostka a s postroji, vodícími šňůrami s amortizérem a sedákem od Manmatu. O naše malamuty se střídáme společně s dcerou Zuzkou, úspěšnou canicrossařkou a manželem Standou a opět závodíme v canicrossu a scooteringu. Rádi se vracíme na závody psích spřežení do Bělče nad Orlicí, které pořádají M.C. Metuje, nově jsme závodili na RoyalCanin ve Stochově, pořadatel MC Kladno. Co se týče zimních radovánek, jsme s manželem zapálení běžkaři. Za příznivých sněhových podmínek najezdíme v okolí našeho domova s malamuty denně 7-15 km. Pravda, vracíme se domů potmě, ale když svítí měsíc a je jasno, mrzne, až praští, je to nádhera! Oficiální závodění na běžkách jsem já osobně vzdala, potíž je v tom, že běžky nemají brzdu a já brzdím zásadně zadní částí těla.
(Zuzana Kynclová st., 2017)
Zuzana Kynclová - canicross a malamuti
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
