Petr Kolář
V závodě Šediváčkův long se stal třikrát v řadě (v letech 2018 - 2020) vítězem kategorie skijöring, běžkař s 1–2 psy. Letos obhájil své vítězství z předchozích ročníků a stal se mistrem republiky.
Sportu se psem se věnuje od roku 1995, kdy si pořídil svého prvního psa.
"K mushingu mě přivedl náš první aljašský malamut Cid z Majdalenky. U mě je to tak trošku naopak než u ostatních. My jsme si pořizovali psa k běžkám, na kterých už jsme uměli.
Aktuálně mám dva šestileté alaskány od Hely Levíčkové. Jsou z jednoho vrhu, jmenují se Ole a Einar.
Šediváčka jsem se zúčastnil letos popáté. Poprvé v roce 2013 s jedním malamutem. Od roku 2018 už s alaskány. Vždy to pro mě byl vrchol sezóny a tomu každoročně podřizuji celou přípravu. Nejtěžší v tomto závodě jsou sjezdy v tobogánech. To vždycky lituji, že nemám saně, kde je brzda.
Patřím k těm, co si vítězství neumí moc užít. Pro mě je nejdůležitější, když to psy celou dobu baví a na konci vypadají stejně jako na začátku. Největší zásluhu a ovace si podle mě zaslouží ten poslední, který je v etapě celý den. Komunita běžkařů na tomto závodě je trošku specifická a jiná než na kratších závodech. Moc se mi líbí a rád se do ní vracím."
(únor 2022)
Jak jste se dostal k mushingu?
Jsem z lyžařské a běžkařské rodiny. Můj táta se zamiloval do myšlenky, že si chce koupit sibiřského huskyho v roce 1994 a přijeli jsme do chovatelské stanice aljašských malamutů. Klavírovali tam do nás, že malamuti jsou lepší. Začali jsme tedy jezdit a do tohoto plemene jsme se zamilovali. Jak se ten první malamut stával starším, tak jsem tátovi chtěl k padesátinám koupit dalšího, tak jsem koupil a říkal jsem si, že bych s ním mohl jet i závodit. Postupně mě to tedy chytlo, a i zaválo do Hluboček, protože jsme nechtěli mít své psy pořád v paneláku nebo na chatě.
Jaké jsou vaše největší sportovní úspěchy? Čeho jste v mushingu dosáhl?
Asi největší úspěch je druhé místo na mistrovství světa v roce 2019 na středních tratích. Byl to závod 3x42 kilometrů v Savojských Alpách ve Francii. Potom jsem třikrát vyhrál nejtěžší závod v Rakousku na středních a dlouhých tratích. Tam je obrovské převýšení nahoru i dolů. V Česku to je Šediváčkův long, což je nejtěžší závod ve střední Evropě. Je na 200 kilometrů a podařilo se mi ho vyhrát čtyřikrát. Závod je otevřený i pro závodníky z jiných zemí.
Jaký je Váš oblíbený typ závodu? Jezdíte radši v zimě?
Určitě mám radši zimní závody a čím delší závod, tím lepší. Krátké závody mě nebaví, protože si trať tak neužijete.
Je Vaším cílem někdy vyhrát Odysseu?
V mých podmínkách to ani nejde. Mám doma dva psy. Pokud bych ji chtěl vyhrát, tak bych potřeboval těch psů tak třicet a neustále se o ně starat. Musel bych odejít ze svého zaměstnání a vydělávat si jinak, což nechci. Dělám to, protože mě baví závodit. Spousta lidí kolem mě se pustilo do komerčního chovu psů nebo že vozí turisty na spřeženích, ale už přestali jezdit na závody. Mě na tom baví právě to závodění a potkávání se s lidmi, kteří jsou do mushingu stejní blázni jako já.
(květen 2023)
Mushing je sport o symbióze člověka a psa
Kdo je kdo v musherském sportu
Šediváčkův long pohledem závodníků
Jaký byl Šediváčkův long 2022?
MS IFSS on snow 2019, Bessans (Francie) - MDSMW: 2. místo
|
|
|
|
