Sandra Pavlasová
Prvního ČHP jsme si pořídili, když mi bylo deset let. Byl to můj první vlastní pes, kterého mi koupil můj táta. Fenečku jsme si vybrali v chovatelské stanici, která od nás byla dost daleko, až v Bohumíně. Když jsme si naši malou Grace vezli domů byla to maličká, chlupatá a něžná kulička. Tím začala naše cesta s českým horským psem. Z prvního vrhu jsme si nechali jednu fenku a naše smečka se začala pomalu rozrůstat.
Se psy vyrůstám už od malička, a tak si život bez psa nedokážu představit. Před českým horským psem jsme doma měli smečku novofundlandských psů. Ale já pro splnění svého snu potřebovala jiné, trochu více všestranné plemeno, které by vydrželo práci ve spřežení, ale bylo stále dobrým rodinným psem. Po čase jsme si pořídili další dvě feny, Arku a Sárí.
ČHP je velice věrné plemeno, které dokáže ochránit rodinu, ale zároveň s velkým nadšením a láskou přivítá vaše známé. Když se dostanete do nebezpečí čechohorák za vás bude ochotný položit i život. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Jednou se mě pokoušel obtěžovat opilec, naštěstí jsem s sebou měla jednu z našich fen, která vycítila můj strach, postavila se přede mě, a její postoj a vyceněné zuby jasně určily kdo je pánem situace. Muž se raději vzdálil a dále mě už neobtěžoval.
ČHP má obrovské srdce pro rodinu, ve které žije, a dokáže s ní vykonávat jakékoliv aktivity. Ať už jde o běh - canicross, záchranářinu, agility nebo i canisterapii. Je to prostě univerzální plemeno, které je nejraději když je se svým pánem. Já sama českého horského psa používám v tahu. Mám doma ale i hendikepovaného bratra a k němu se umí naše feny chovat velice opatrně a něžně.
S čechohorákem se nemusíte bát ani dlouhých tratí, pokud zvolíte správný trénink. Já sama začínala na krátkých tratích, tzv. sprintech, jde o tratě do 10 km. Teď závodíme na midových a longových tratich... Co nevydají v rychlosti dotáhnou ve vytrvalosti. Vše dělají srdcem. A nikdy vás na trati nezradí.
Každý sport se psem je hlavně o vzájemném spojení a důvěře člověka a psa. S čechohorákem možná nedosáhnete na vítězné příčky, za to ale získáte parťáka pro život, takového, který vás nikdy nezradí. A když mu budete věnovat svůj čas a především lásku, vrátí vám vše tisíckrát silněji nazpět. Pokud tedy chcete milujícího společníka, ochránce a sportovce s velkým srdcem, český horský pes je tutovka. Já už bych neměnila.
(září 2022)
Olympijské motto, že vynaložené úsilí je důležitější než vítězství, vrchovatě naplňuje Sandra Hutařová z Jihlavy. Letos už podruhé v životě projela na saních se smečkou tažných psů cílem nejtěžšího středoevropského závodu. Účast v něm si vysnila jako malá školačka.
„Kdysi jsme se byli na Šediváčkův long podívat, jen tak bez psů“ vzpomněl celoživotní chovatel urostlých huňáčů a otec mladé ženy Kamil Hutař na osudový okamžik. Čtyřdenní extrémní závod po hřebenech Orlických hor, okořeněný povinností mushera strávit se svojí smečkou zimní noc pod širákem, tehdy malé holčičce učaroval. „To bych někdy chtěla,“ svěřila se taťkovi. A ten jí rád k závodění se psy pomohl.
Na konci letošního ledna tak stála čerstvě 21letá vysokoškolačka na startu náročného podniku už podruhé v životě. Poprvé, před třemi lety, jí bylo čerstvých 18, což je spodní limit pro účast. I tehdy se ctí dojela, což je v realitě vyhlášeného závodu, během kterého „odpadává“ vysoké procento zúčastněných, samo o sobě hodno úcty. Nadto pokud to podnikáte se psím plemenem, které je v uštěkaném kolektivu proslulých seveřanů výjimkou.
Oproti prvnímu ročníku, který subtilní plavovláska rok před maturitou absolvovala s vlastním čtyřspřežím, tentokrát vyrazila do víc než 200 km dlouhé bílé stopy s etapovým převýšením 1900 metrů se zápřahem sedmi psů. Takový počet se o tažení mushera, saní a povinných zásob podělí lépe.
Příští Šediváčkův long bude nejspíš bez ní, těžká nemoc vedoucí feny a nadlimitní stáří dalšího zvířete nedávají naději na rychlou obnovu spřežení, a pořídit si do městských podmínek další psy by bylo náročné i z finančního hlediska.
„Tak budou běžné závody,“ nedělá si Sandra hlavu z budoucnosti. Věří, že i další šance, třeba na závody v Polsku či Rakousku, časem přijdou. Houževnatost ji nechybí. A to je důležitější než medaile na krku.
(září 2022)
V deseti letech se rozhodla, že chce být musherkou
Kdo je kdo v musherském sportu
Na všechny psy jsem velice pyšná!
V ten den se zrodil dívčí sen...
|
|
|
|
